S kibucnickým hnutím si obvykle spojujeme především zemědělství a chov nebo průmyslovou výrobu. To však nejsou jediná odvětví, která mohou společný komunitní život kibucu naplňovat. Od samého počátku je v něm přítomná také kultura a folklor.
Přes to je však jeden kibuc, který je svým zaměřením dost výjimečný. Kibuc Ga’aton se totiž nevěnuje folklóru a lidovému tanci, ale tanci modernímu, a tato aktivita ho proslavila nejen po celém Izraeli.
Kibuc Ga’aton je malebný kibuc umístěný v Horní Galilei, ležící jen devět kilometrů od libanonských hranic. Vznikl v roce 1948 pod názvem האחד במאי (První máj) a jeho zakladatelé byli židovští přistěhovalci z Maďarska, kteří byli sdruženi do stejnojmenné židovské skupiny. Později byl tento kibuc pojmenován podle řeky Ga’aton, která protéká nedalekým městem Nahariya. Znám je však ještě pod jiným názvem, a to „Taneční vesnice“.
Název „Taneční vesnice“ se spojuje se vznikem Kibbutz Contemporary Dance Company (KCDC) roku 1970. Je to místo, kam se již řadu let sjíždějí mladí tanečníci z celého světa, aby se zúčastnili taneční stáže pod názvem Dance Journey, programu Dance Workshop Ga’aton nebo aby se stali součástí jednoho z nejznámějších tanečních souborů v Izraeli. Ale jak se to vůbec stalo?
Na počátku šedesátých let minulého století, se v kibucu Ga’aton začala formovat malá skupina tanečníků, která tančila pro radost a byla původně tvořena jen jeho obyvateli. Skupina se však brzy začala rozrůstat i o tanečníky z okolních kibuců. Tančilo se pro radost a trénovalo se jednou týdně v místnosti určené pro sušení tabáku. Repertoár této skupiny se skládal z choreografií, které ukazovaly běžný život v kibucech, a které se zaobíraly jejich každodenními záležitostmi. Poté, co však začínalo být zřejmé, že se skupina rozrůstá a má jistý potenciál, bylo v roce 1966, na podnět Yehudit Arnon, zřízeno první provizorní taneční studio. Kibuc Dance Company jako taková, vznikla v roce 1970 a její uměleckou ředitelkou byla zvolena právě Yehudit Arnon.
Yehudit se narodila 15. října 1926 v tehdy československém Komárnu. Tanec byl její vášní již od útlého věku. Nejen rabíni, ale také těžká skolióza ji bránili tuto zálibu naplno vykonávat. Namísto tance tedy navštěvovala rehabilitační cvičení a příležitostně docházela i do hodin gymnastiky. Spolu se svými rodiči byla roku 1941 deportována do koncentračního tábora Osvětim a poté přesunuta do pracovního tábora Birkenau. Tam hledala způsob, jak na chvíli zapomenout na okolní dění a zabavit nejen sebe, ale také ostatní děti. Předváděla jim různorodé pohyby, ukazovala akrobatické kousky, učila je tančit. Těsně před Štědrým dnem roku 1944, byla oslovena mužem, jedním z tzv. „kapo“, aby tančila na vánočním večírku SS. Tuto nabídku Yehudit odmítla s myšlenkou, že bude následně zastřelením vysvobozena. Jako trest však byla namísto toho přinucena stát bosa po kotníky ve sněhu. Tehdy se rozhodla, že pokud přežije koncentrační tábor, jejím životním posláním bude tanec. Po válce se do Komárna již nevrátila. Usadila se v Budapešti, kde začala vyučovat děti tanec. V Maďarsku potkala také svého muže, se kterým odjela roku 1948 do Palestiny, a usadila se právě v kibucuGa’aton, kde uskutečnila svůj sen o tanečním souboru a místě protkaném tancem.
Teď zpátky k souboru. Ten zprvu fungoval tak, že jeho členové přijížděli z okolních kibuců zkoušet jeden den v týdnu. Postupem času a s rostoucím úspěchem získával soubor možnost zkoušet až šest dní v týdnu. Fungoval a vyvíjel se velmi dobře, a tak si i Yehudit začala velmi pečlivě vybírat své tanečníky. Povětšinou to byli zdatní tanečníci, kteří byli schopni zvládnout nejen život tanečníka, ale také obyvatele kibucu. Tito tanečníci žili v kibucu Ga’aton od neděle do čtvrtku a na víkend se vraceli zpět do svých kibuců, aby vykonali veškeré povinnosti, které vůči svým kibucům či rodinám měli.
Formování souboru nebylo snadné a jeho udržení také ne. Roku 1973 však soubor dosáhl profesionální úrovně. Tanečníci excelovali v čiré lásce k pohybu a tanci. Slovo „Contemporary“ bylo později k názvu souboru přidáno, poněvadž si mnoho lidí myslelo, že se soubor věnuje lidovému tanci.
Yehudit Arnon byla ve vedení souboru plných 25 let. Svou funkci pak předala svému dlouholetému žákovi Ramimu Be´erovi, pod jehož vedením soubor dosáhl světové úrovně.
Kibuc Contemporary Dance Company dnes patří, spolu s Batsheva Dance Company, mezi přední soubory moderního tance v Izraeli i ve světě. Tak, jako většina moderních souborů, má i KCDC soubor hlavní a vedlejší. Vedlejší soubor neboli „KCDC 2“ založil v roce 1994 sám Rami Be´er. Tento soubor je složen z tanečníků, kteří dokončili studia, ale ještě nejsou zcela připraveni na to, aby se stali členy hlavního souboru. Většinou se pro ně jedná o „přestupnou stanici“, kde si zvyknou na styl a repertoár souboru a po vypršení smlouvy, která je sepsána na dobu jednoho roku, se rozhodnou, zda chtějí se souborem pokračovat, nebo ne. Některým tanečníkům pak bývá nabídnuto stát se členy hlavního souboru.
V současné době se soubor po delší pauze způsobené pandemií zotavuje na domácí scéně. Na repertoáru mu však přibylo pár nových představení a je snad jen otázkou času, kdy bude opět možné vyjet i na plnohodnotné světové turné. Doufejme, že v jeho hledáčku bude i Česká republika, kterou soubor v minulosti již několikrát navštívil.
Eliška Sýkorová
(autorka je studentkou hebraistiky na FF UK, zároveň vystudovala tanec na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a během svého studia absolvovala několika měsíční stáž v kibucu Ga’aton)
Foto: Ráchel Polohová a wikimedia