U příležitosti uctění památky obětí holokaustu se v ukrajinském Kyjevě sešla delegace politických představitelů států Evropy. Členové delegace navštívili Ukrajinu i přes napjatou atmosféru a varování z brzkého útoku, který si ale ještě před několika dny nedokázal nikdo představit.
Edukační program pro ně zajistila European Jewish Association (EJA) spolu s památníkem Babyn Yar Memorial a s tamější Federací židovských obcí. Cílem delegace nebylo pouze připomenout hrůzný osud kyjevských Židů, ale zároveň důrazně upozornit na nebezpečí antisemitismu, jehož křivka v některých evropských státech exponenciálně roste. O významu židovské historie pro současné kulturně-historické cítění na Ukrajině promluvil Ruslan Stefanchuk, předseda ukrajinského parlamentu a blízký přítel prezidenta Zelenského. I přes tíživou historii se dnes židovská komunita v Kyjevě cítí bezpečně a nežidovské okolí ji vnímá pozitivně. Ukrajinský parlament nedávno odhlasoval novelu zákona, dle které je šíření antisemitismu trestným činem.
Součástí delegace byla i návštěva památníku, kterou vedl Ruslan Kavatsiuk, zástupce ředitele iniciativy Babyn Yar Memorial. Všichni jsme slyšeli název rokle, která se stala tichou svědkyní hrůzných zločinů na tisících nevinných obětech. V srpnu 1941 se z místa stal masový hrob více než třiceti tří tisíců dětí, žen a mužů. Jejich zločin byl jediný – židovský původ. Pro východní příběh nacistického běsnění užívá tým historiků Babího Jaru pojem „Holocaust by bullets“, tedy holokaust kulkami. Všechny oběti byli během dvoudenního běsnění zastřeleny. Několika málo Židům se podařilo za pomoci neznámých pozorovatelů uprchnout. Mezi nimi například Michaelovi Sidkovi, který o své zkušenosti promluvil prostřednictvím videa z Izraele. Jeho a několik dalších chlapců poslal neznámý muž schovat se do nedalekého lesíka, odkud pozorovali vraždění svých rodin. Bolest, kterou si svědkové nesou, nelze slovy vyjádřit.
Srpnovými událostmi však příběh Babího Jaru nekončí, nýbrž začíná. Odhaduje se, že během druhé světové války se rokle stala hrobem přibližně 100 000-150 000 obětí. Kromě Židů se jedná také o Romy, ukrajinské nacionalisty, komunisty a zajatce sovětské armády. A právě zde přichází na světlo obrovská role sovětského režimu, která dodnes ovlivňuje vnímaní holokaustu v zemích bývalého Sovětského svazu a východního bloku. Vzhledem k přetrvávajícímu antisemitismu a zločinům, které zde sovětský režim napáchal, měl být příběh Babího Jaru zcela zapomenut. Od 50. let 20. století se území masového hrobu využívalo ke skladování zbytkového materiálu po stavbě silnic a jiné infrastruktury. Neopatrné zacházení s krajinou způsobilo na začátku 70. let velký sesuv půdy plný lidských ostatků, který poničil část Kyjevské čtvrti zvané Kurenivka, a vyžádal si přes 140 obětí.
První odkaz na masakr Židů v Babím Jaru pochází z pera básníka Jevgenijo Jevtušenka. Ten vydal v roce 1961 na protest proti Stalinově politice báseň, ve které připomíná nejen nacistický zločin, ale i nechvalně známé pogromy v ruské části Polska před druhou světovou válkou. První památník na připomínku židovských obětí byl vztyčen roku 1991, jedná se o menoru, která u areálu parku stojí dodnes.
V roce 2006 vznikla iniciativa Babyn Yar Holocast Memorial Center, ve které pracuje tým mezinárodních odborníků v čele se známým sovětským disidentem Nathanem Šaranským. Centrum si klade za cíl co nejlépe uchovat historické prameny, správně je interpretovat a zaručit, že bude příběh kyjevských Židů plně rozpoznán. Na rozdíl od jiných míst spojených s holokaustem, jako je například terezínské ghetto v Čechách, zpracovat holé prostranství areálu je pro tým velkou výzvou. Na podobě areálu pracují mezinárodní architekti ale i umělci, kteří vytvářejí moderní venkovní expozice. Velmi silnou připomínkou masakru je nový audiovizuální památník s názvem Strom života, jehož design vedli architekti Maxym Demidenko-Rayzman a Denis Shabanov. Památník se skládá z ocelového kruhu o průměru 40 metrů, ze kterého se tyčí deset mohutných pilířů, které symbolizují kmeny stromů. Kmeny jsou ale zlomené, tak jak byly zlomené životy obětí. Celý objekt je pak poset ranami od kulek stejné ráže, jaká byla použita při střílení židovských obětí.
Součástí památníků je také ukázka interiéru tradiční dřevěné synagogy, typické pro chudé komunity na území bývalé Polsko-litevské unie. Budovy synagogy byly z venku nenápadné, ovšem jejich interiér byl velmi bohatě a barevně vyzdoben. Mezi barevnými mozaikami a tradiční symbolikou fauny a flóry se třpytí zlatým písmem modlitby psány hebrejským písmem. Většina těchto náchylných dřevěných budov byla zničena při celoruských pogromech a ty, které zbyly, skončily v plamenech nacistického zla. Interiér takové synagogy je také možné vidět například ve varšavském muzeu židovské historie Polin.
Interiér synagogy má symbolizovat kulturu Židů na Ukrajině před druhou světovou válkou. I přes to, že situace Židů na území Ukrajiny nikdy nebyla jednoduchá, podařilo se jim vytvořit jedinečné kulturní dědictví. Přímo z Kyjeva pochází několik velmi významných židovských osobností, které mají dnes ve městě své památníky. V jednom z domů v ulici Baseina se narodila Golda Meir, první žena na postu ministerské předsedkyně Státu Izrael. Sochu zde má také jeden z otců jidiš literatury, humorista Šolem Alejchem.
Delegace proběhla v době varování o možné invazi, které ale většina západních lídrů brala na lehkou váhu. Dnes, o měsíc později, jsme svědky bombardování strategických cílů na Ukrajině. Mezi tyto cíle byla zařazena i kyjevská televizní věž, která se tyčí v těsném sousedství areálu Babího Jaru. Po explozi kolovaly na sociálních sítích dezinformace, které tvrdily, že památník byl touto explozí zničen. Zprávu jsme ověřovali přímo v informačním oddělení memoriálu, který ji vyvrátil, památník nebyl explozí nijak poničen. Exploze si ovšem vyžádala pět lidských životů.
Yvonne Pěnkavová
Foto z památníku Babí Jar Yvonne Pěnkavová
