V pátek 15. dubna večer, o erev šabat zahajujeme slavnostními bohoslužbami v synagogách a poté první sederovou večeří svátek Pesach neboli svátek Překročení.
Pesach má též další názvy: חג המצות – chag ha-macot (svátek nekvašených chlebů – macesů), חג החרות – chag ha-cherut (svátek svobody) a חג האביב – chag ha-aviv (svátek jara). Osmý, závěrečný den Pesachu končí současně s šabatem, 23. dubna ve 21.05 hodin.
Připomeňme, že během celého svátku Pesach je zakázáno jíst kvašené – chamec. Zákaz držení doma chamecu a jeho konzumace nalezneme v Tóře například na těchto místech: Exodus 12,15; 12,19; 13,7 a Deuteronomium 16,4. Pokud budeme chtít podrobnější instrukce k svátku, zvláště týkající se kašrutu o Pesachu, lze je najít například v ‚‚Průvodce svátkem Pesach v České republice‘‘,který vydal Vrchní pražský rabinát roku 2019 a je ke stažení v pdf verzi na webových stránkách federace.
Trocha gematrie
Než si přečteme hezký příběh k Pesachu, podívejme se na dvě zajímavé gematrie: písmena tvořící slovo מ צ ה mají číselnou hodnotu (מ = 40, צ = 90 a ה = 5, tj. celkem 135). Podobně písmena tvořící slovo ח מ ץ mají číselnou hodnotu (ח = 8, מ = 40 a צ = 90, tj. celkem 138). Číselný rozdíl mezi slovy מצה a חמץ jsou 3. To nám naznačuje, že během Pesachu, ale i po celý rok bychom se měli vyvarovat tří špatných vlastností: zloby, nadutosti a chtivosti. Lidská nadutost či nabubřelost je podobná těstu, které kvašením nakynulo a tím zvětšilo svůj původní pravý objem, to je chamec.
Hebrejský název pro Egypt je מ צ ר י ם – Micrajim. Číselná hodnota písmen je מ = 40, י = 10, ר = 200, צ = 90, tj. celkem 380. V prvním přikázání se uvádí, že Hospodin je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Dnešní Ruská federace byla relativně do nedávna součástí Svazu sovětských socialistických republik, ve zkratce SSSR, neboli hebrejsky ס.ס.ס.ר (ר = 200, ס = 60, ס = 60, ס = 60, tj. celkem 380). Zde vidíme, že i bývalé SSSR bylo také určitým druhem domu otroctví. Zvláště pro naše souvěrce, kteří dlouhé roky bojovali za právo odejít do své historické vlasti, do Izraele. Židovští demonstranti stáli v Moskvě na Rudém náměstí s transparenty, na nichž byla napsána slova „Propusť můj národ…“, kterými se Hospodin prostřednictvím Mojžíše několikrát obracel k faraonovi, jenž držel syny Izraele v otroctví.
V pesachové hagadě čteme:
עֲבָדִים הָיִינוּ לְפַרְעֹה בְּמִצְרָיִם…
Byli jsme v Egyptě faraonovými otroky…
Dále se v hagadě uvádí:
שֶׁלֹּא אֶחָד בִּלְבָד עָמַד עָלֵינוּ לְכַלּוֹתֵנוּ, אֶלָּא שֶׁבְּכָל דּוֹר וָדוֹר עוֹמְדִים עָלֵינוּ לְכַלּוֹתֵנוּ, וְהַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא מַצִּילֵנוּ מִיָּדָם
Poněvadž ne jenom jeden povstal proti nám, aby nás zničil, ale povstávají proti nám v každém pokolení, aby nás zničili, a Svatý, buď požehnán, nás zachraňuje z jejich rukou.
Pesachový příběh
Rabín Nissan Mangel, rabín synagogy Ktav Sofer v Crown Heights brooklynského obvodu v New Yorku vyprávěl o tom, jak byl několikrát zázračně zachráněn. Jako desetiletý chlapec byl spolu s rodiči a sestrou deportován z Bratislavy do Osvětimi. Přímo na rampě, před obávaným ‚‚Andělem smrti‘‘ dr. Mengelem se mu podařilo dostat na stranu života. Před osvobozením Osvětimi spolu s mnohými dalšími vězni podstoupil několik pochodů smrti do dalších koncentračních táborů.
Konečně po všech útrapách a pochodech smrti přišlo dlouho kýžené osvobození. Zůstal na živu nejen on, ale osvobození se dožila i jeho sestra.
Rabi Mangel vypráví: ‚‚Byl to obyčejný večer jako všechny ostatní. Leželi jsme na pryčnách – namačkaných tisíc dvě stě židovských vězňů na jednom baráku. Když naráz, asi v osm hodin večer, jsme všichni slyšeli slova: ‚Dnes je Pesach!‘
Jak tito lidé věděli, že je Pesach? Ani jeden z nás neměl kalendář nebo nějaké spojení s vnějším světem. Když jsme přišli do tábora, tak nás svlékli do naha a sebrali nám všechny věci. Dodnes nevím, kdo si pamatoval, nebo vypočítal, že je svátek svobody. Rychle jsme všichni vstali z pryčen a usadili se uprostřed baráku. Macesy jsme neměli, ale zato jsme měli mnoho maroru – hořkosti. Rozhodli jsme se číst hagadu, i když nikdo z nás tam neměl jedinou knihu. Každý, kdo si pamatoval nějaký výňatek z hagady, tak jej řekl nahlas a ostatní po něm opakovali. Já jsem byl mezi všemi nejmenší, bylo mi pouze deset let. Vstal jsem a nahlas jsem pronášel: טאטע איך וויל ביי דיר פרגען די פיר קשיות – Tatínku, teď se tě chci zeptat čtyři otázky: Co odděluje tuto noc…? a ostatní poté říkali. Byli jsme faraonovými otroky… – עֲבָדִים הָיִינוּ לְפַרְעֹה בְּמִצְרָיִם. Naše situace byla mnohem horší než synů Izraele v Egyptě, ale byli jsme pevně rozhodnuti slavit svátek svobody! Náhle se otevřely dveře a v nich stál důstojník SS. Řval: ‚Co se tady děje?! Všichni se okamžitě vraťte na pryčny!‘ Všichni spěchali vyplnit jeho rozkaz, ale zanedlouho, když odešel, opět seskočili z pryčen a znovu se shromáždili uprostřed baráku a pokračovali v deklamování výňatků z hagady. Esesák pokračoval v prohlídce dalších baráků, když poté se k jeho uším dostal hlas našich pesachových nigunů a zpaměti odříkávaných textů hagady. Celý rozzuřený se vrátil do našeho baráku. Štěkl: ‚Řekl jsem vám, zpátky na pryčny! Jestli z nich opět slezete, tak vás tady všechny postřílím!‘
Věděli jsme, že to není jen tak planá výhružka. Pro nacisty bylo vraždění Židů zcela přirozenou věcí. Když zabiji komára, pociťuji větší výčitky svědomí než oni, když vraždili Židy. Důstojník SS odešel a zanedlouho po jeho odchodu zase všichni slezli z pryčen. Nic nás nezastavilo, abychom slavili svátek Pesach a pokračovali jsme v nigunech, v deklamování výňatků z hagady a zpívali jsme Halel…
V deset hodin večer v celém koncentráku musela být na barácích tma, kromě jedné slabě svítící žárovky. Potřetí, když rozzuřený esesák vešel do našeho baráku, nikdo si jej vzhledem ke tmě nevšiml. On řval, nadával a proklínal nás, ale k našemu překvapení, jak přišel, tak i odešel. Tak jsme pokračovali radostnou oslavu svátku až do čtyř hodin ráno. Poté jsme se museli připravit a jít na nucené práce.
Jak tak o tom do dnes přemýšlím, na baráku nás bylo okolo 1200 lidí. Mnozí z nás byli Židé, kteří se považovali za nevěřící. Avšak ani jeden z nich nechtěl, abychom přestali slavit, neboť tím ohrožujeme jeho život! Všichni se zapojili do společné oslavy, i když tím riskovali své životy. Byly to okamžiky, v nichž židovská duše zářila, i když všude okolo panovalo peklo a hrůzy smrti. Slavili jsme svátek svobody – naše duše byly tehdy opravdu svobodné.‘‘
Toto jedinečné svědectví židovského chlapce z Bratislavy, který se stal později váženým rabínem, dokazuje nejen obrovskou sílu ducha lidí, kteří byli dennodenně vystaveni reálné hrozbě kruté smrti a jejichž postavení bylo mnohonásobně horší než postavení synů Izraele v egyptském otroctví. Je to příběh o tom, že nelidskosti, krutosti a nenávisti se lze postavit nejen se zbraní v ruce, ale i pevnou vírou ve vyšší spravedlnost, která nakonec, i přes nesmírné oběti, zvítězí.
לֹא אָמוּת כִּי אֶחְיֶה וַאֲסַפֵּר מַעֲשֵׂי יָהּ. יַסֹּר יִסְּרַנִּי יָּהּ וְלַמָּוֶת לֹא נְתָנָנִי.
Nezemřu, ale budu žít a budu vypravovat o činech Hospodinových. Jistě mě trestal Hospodin, ale smrti mě nevydal.
(Z modlitby Halel, Žalm 118,17-18)
Všem čtenářům a příznivcům Maskilu přeji חג פסח כשר ושמח.
rabín Daniel Mayer