Chevra kadiša gomlej chasidim – díl 4.

Maimonidova hrobka v Tiberias, Izraeli

Moše ben Maimon, lékař těl i duší, je pro mne rabínem, jak má být. Moudrý, vzdělaný, světaznalý. Muž, který žil ve dvou naprosto dominantních kulturách, služebník muslimských pánů, rabín židovských komunit, lékař všech. Mezi Židy je znám dle akronymu svého jména – RaMbaM. Povězme si tedy o něm ještě trochu.

Maimonides, jak je řecky nazýván, byl lékař, astronom, filosof, lingvista, talmudista a rabín.
Jeho nereligiózní spisy jsou dodnes studovány muslimy i křesťany.

Jako třináctiletý chlapec cestoval se svými rodiči celým Španělskem, nikoliv jako turista, ale jako uprchlík před fanatickou muslimskou sektou, která napadla Cordobu. Po deseti letech se rodina usadila v Maroku ve Fezu. Ani tam však nebyl život pro Židy lehký. Rodina utekla do Aka avšak spolužití s křesťany bylo velmi složité. Rodina tedy opět balila ‚‚kufry‘‘ – tentokrát do Egypta. Tam Maimonides žil až do své smrti v roce 1204 o. l.

V Káhiře založili bratři David a Moše obchod s drahokamy. Žel, bratr David se i s veškerým zbožím utopil v Indickém oceánu. Moše začal studovat medicínu a roku 1170 o. l. se stal lékařem rodiny místokrále Egypta. Stal se postupně světově známým lékařem, který se zabýval pacienty s psychosomatickými obtížemi. Jeho lékařský věhlas se brzy šířil především nežidovským světem.

V židovském světě byl uznávanou vedoucí osobností egyptských Židů. Protože považoval spisy některých babylonských Gaonů za příliš komplikované pro běžného věřícího Žida, rozhodl se pro sepsání svého komentáře k mišně a to v jazyce, kterému všichni Egyptští Židé rozuměli – v arabštině. Avšak již v době jeho odchodu z pozemského života, byla většina jeho komentářů přeložena do hebrejštiny.

Ovšem, jeho slavný spis, Mišne Tora, dokončený roku 1178 o. l., byl sepsán hebrejsky.

Mišne Tora – „druhá Tóra“, přineslo rabi Maimonidovi mnoho nesnází. Byl obviňován z toho, že se snaží, aby jeho spis nahradil či vytlačil Talmud jako takový z pozice hlavní zákonné autority. Hlavním nedostatkem bylo to, že rabi Maimonides opomněl uvést z čeho své závěry čerpal, a tak čtenář musel Maimonidovi naprosto důvěřovat. I přes tento nedostatek se spis stal klasickým učením judaismu až dodnes.

Poněkud později slavný pražský rabín Jehuda Löw Ben Becalel, MaHaRaL, rovněž v žádném ze svých spisů nikdy necitoval své učitele ani rabínské osobnosti. Další dílo rabi Maimonida, Průvodce tápajících, bylo sepsáno v arabštině mezi lety 1185 a 1190 o. l. Spis se zabývá povahou Boha, Božím vztahem ke světu a lidstvu, etikou, svobodnou vůlí apod. Všeobecně známým textem, který umí snad každý Žid zpaměti, je Maimonidovo Vyznání víryAni maamin.

Minule jsme se trochu zabývali Maimonidovým léčením těla. Dnes jsme si řekli něco málo o jeho schopnostech povznést ducha. Rabi Moše Ben Maimonovi bylo pouhých 69 let, když ve Fustatu poblíž Káhiry zemřel. Oplakáván po tři dny Židy i muslimy, byl na své přání dopraven k pohřbení do Erec Jisrael egyptskou delegací. Ta ovšem neměla tušení, na jakém konkrétním místě chtěl být rabi pohřben. Začal tedy spor mezi Židy z Hebronu a Jeruzaléma. Dle legendy se spor vyřešil tak, že velbloud nesoucí rakev byl volně vypuštěn, ať jde, kam ho nohy ponesou. Tam, kde velbloud poklekne k odpočinku, tam bude rabi pohřben… Velbloud se zastavil a poklekl v Tiberias, a tak je rabi Moše Ben Maimon pohřben tam.

Na Maimonidově macevě stojí: „Od Mojžíše k Mojžíšovi, nepovstal nikdo jako Mojžíš “.

Studujme tedy oba Mojžíše – a přidejme k nim ještě Mojžíše Mendelsohna…

Sylvie Wittmannová

Maimonidova socha