Sbor DAMU připravil scénický koncert Beracha, který vychází z písní a požehnání v židovské tradici. Představení, které nás vede k zamyšlení nad naším vztahem k času, modlitbám a spiritualitě, je k vidění v Libeňské synagoze. O koncertu Beracha jsme si povídali s autorkou Annou Datiashvili.

Jak vznikl nápad nacvičit představení s židovskou tematikou? Co tě na tématu požehnání zaujalo?

 Nápad vznikl tak trochu spontánně. Židovská hudba se nám vždy líbila a rozhodli jsme se, že to prostě zkusíme. Téma požehnání a modliteb z toho všeho samo vzešlo jako něco, co v dnešním světě plném spěchu, stresu a odosobnění můžeme postrádat a potřebovat.

V synagoze jsme při příchodu můžeme vidět „4 zastavení“ s pískem, vodou, chlebem a vonným kořením, jaká byla jejich symbolika?

Zastavení mají spíše navodit v divákovi jistou rituální, specifickou náladu. Písek a voda vychází z textů některých našich písní – sucho vs. život, rozpad vs. růst. Chléb a hřebíček se pojí se svátkem šabat.

Líbilo se mi, jakým způsobem jste pracovali i s prostorem Libeňské synagogy, proč jste se rozhodli koncert uspořádat tam a měli jste vymyšlená i jiná alternativní místa?

O jiných místech jsme ani neuvažovali. Přišlo nám skvělé oživit místo, které tolik lidí nemá šanci navštívit – a to je právě Libeňská synagoga.

Jakou roli hraje podle tebe v židovské tradici či jiných náboženských rituálech hudba?

Hudba je myslím esenciální. Neznám náboženství, kde by hudba neměla důležitou roli při obřadech a rituálech. Nedokážu asi úplně vysvětlit proč, ale hudba je něco, co k nám může promlouvat i beze slov, a v tom je velká síla.

Jakou hlavní myšlenku má divákům představení Beracha předat?

Myslím, že nemáme přímo hlavní myšlenku. Šlo nám spíše o zážitek a společně strávený čas. Co si z toho divák odnese je spíše na něm, my mu jen otevíráme dveře.

Během koncertu můžeme slyšet některé známé i méně známé židovské písně, např. Šalom Alejchem nebo Echad mi jodea, propojené s pohybem. Co můžeme za spojením vybraných písní a vizuálním pojetím vidět?

To, co diváci mohli vidět jako pohyb či scénické rozmístění sboristů vychází z principu hudebního divadla. Zkoušeli jsme zajímavé kompozice, které dávají smysl v rámci repertoáru, který jsme měli a snažili se vytvořit obrazy, které poskytnou divákům možnost najít si v nich různé asociace.

Jak náročné bylo pro tebe a členy sboru DAMU nacvičit písně v hebrejštině?

Pro některé to bylo náročné hodně – přece jenom je hebrejština velmi odlišný jazyk od toho, co známe. Pro mě to bylo jednodušší díky tomu, že jsem měla hebrejštinu na Lauderkách.

Plánujete tento rok ještě nějaké reprízy?

Plánujeme. V této sezóně je poslední 31. května a další pak chceme plánovat od podzimu.

Ptala se Anna Bendová

Foto Barbora Bahlsenová