27. května uplynulo 80 let od operace Anthropoid, útoku československých výsadkářů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Muže, který se podílel na perzekuci Židů a později se stal jedním z hlavním spolutvůrců holokaustu. Tuto událost si Česko připomnělo mnohými akcemi, od vojenské přehlídky, rekonstrukce atentátu, pietami až po různé přednášky a výstavy. Jednu z výstav lze zhlédnout i v Národním muzeu. Výstava Nikdy se nevzdáme! názvem odkazuje na poslední slova výsadkářů obklíčených v kryptě pravoslavného kostela.
Reinhard Heydrich byl vysoce postaveným nacistou a 27. září 1941 přijel do Prahy, aby nahradil protektora von Neuratha, který se vedení Říše začal zdát příliš slabým.Heydrich byl oblíbencem Adolfa Hitlera a také hlavním architektem “konečného řešení židovské otázky”. Do protektorátu byl vyslán, aby nemilosrdně potlačil jakýkoliv odpor českých obyvatel. Vyhlásil stanné právo a začal se zatýkáním a popravováním. Celkem bylo během tohoto období zatčeno 5000 osob a 500 z nich popraveno. Protektorát Čechy a Morava se měl stát německým prostorem a podle nacistického plánu měli být Češi likvidováni, poněmčování a vysídleni.
Záhy po vyhlášení protektorátu začaly vznikat odbojové buňky z řad důstojníků československé armády a Edvard Beneš ustanovil exilovou vládu od července 1940 v Londýně. Právě československá exilová vláda vyslala do Čech parašutistickou skupinu Anthropoid složenou z vojáků Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Ti dostali za úkol odstranit Heydricha. Vysazeni byli v prosinci 1941, ale navigační chybou seskočili blízko u Prahy, a nikoli u Plzně, kde měli připravené kontakty.
Naštěstí si je vzal na starost Jan Zelenka, krycím jménem Hajský, který byl členem sokolské odbojové organizace na pražském Žižkově. V Biskupcově ulici si parašutisté vytvořili základnu. V bytě u Zelenky měli štáb a naproti u spřátelené rodiny Moravců mohli bydlet. Všichni, kdo se jim rozhodli pomoci, tím riskovali vlastní život.
Gabčík s Kubišem si pro svůj útok vytipovali libeňskou zatáčku mezi Kirchmayerovou třídou a ulicí V Holešovičkách. Heydrich bydlel v Panenských Břežanech a každý den tudy projížděl na Pražský hrad. Tato zatáčka byla jediným místem, kde musel řidič zpomalit. 27. května 1942 tedy Heydrich jel do Prahy dokonce v otevřeném automobilu. V rozhodující chvíli před ně skočil Gabčík a pokusil se vystřelit. Samopal mu ale selhal, a tak Kubiš hodil na auto granát, který následně explodoval. Heydrich byl zraněn a odvezen do nedaleké nemocnice na Bulovce, kde ho operoval německý lékař. Ačkoli nebylo zranění příliš kritické, do rány se dostala infekce. Gabčík s Kubišem mezitím z místa činu utekli.
Po této zprávě poslal Hitler do Prahy šéfa Gestapa a 95 elitních detektivů, aby pachatele chytili. Za dopadení nechal také vypsat odměnu 10 milionů korun. Bezprostředně po útoku začali nacisté zatýkat a popravovat celé rodiny, často i jen za schvalování atentátu. Za 4 dny, do konce května, šlo o více než 1000 lidí, a to včetně nezletilých či těhotných žen. Jejich jména pak dennodenně předčítal rozhlas a chrlily noviny.
4. června Heydrich nečekaně zemřel a nacisté se rozhodli k nevídanému kroku. Objevila se mylná informace, že obec Lidice na Kladensku pomáhala parašutistům. V reakci na to Němci srovnali celou ves se zemí, zastřelili na místě všechny muže a chlapce starší 15 let a ženy poslali do koncentráků. U dětí posuzovali, jestli jsou vhodné k poněmčení. Drtivá většina z nich ale vybrána nebyla a byla odeslána do vyhlazovacího tábora Chelmno, kde je Němci chladnokrevně přinutili napsat spokojené dopisy příbuzným a hned druhý den je výfukovými plyny ze speciálního vyhlazovacího automobilu povraždili. Celkem takto zemřelo 340 lidických obyvatel.
Gabčík s Kubišem byli ale stále i tři týdny po atentátu na svobodě. Krátce po činu je nechal Zelenka s dalšími pěti výsadkáři ukrýt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Těžko soudit, zda by zde přečkali nejhorší a následně utekli ze země, pokud by nebyli zrazeni Karlem Čurdou.
Čurda byl parašutista z další skupiny, která byla v Čechách vysazena v březnu a měla připravit sabotáž v plzeňské škodovce, která pro říši vyráběla zbraně. Tato skupina se však rozpadla a Čurda se ukryl u své matky na Benešovsku. Denně pak četl v novinách hrozivé seznamy popravených a jednoho dne v nich našel i svou snoubenku. Pod tlakem blízkých se rozhodl jet přímo do sídla Gestapa v Praze. Úkryt Gabčíka s Kubišem sice neznal, ale měl kontaktní adresy těch, kteří jim pomáhali. Zelenka stačil těsně před dopadením spolknout kapsli s jedem, stejně jako Marie Moravcová. Její manžel a 19 letý syn ale byli zatčeni a čelili krutému mučení. Otec to vydržel a úkryt neprozradil. Když ale jeho synovi ukázali uříznutou hlavu maminky naloženou v akváriu, nevydržel to a prořekl se. Oba byli poté popraveni v Mauthausenu.
18. června pravoslavný kostel v Resslově ulici obklíčilo 800 příslušníků SS. Po vstupu dovnitř je zasypala palba. Tři výsadkáři v čele s Kubišem jim takto vzdorovali přes tři hodiny. Poslední náboj si pak nechali pro sebe. Poté následoval útok na kryptu, kde se skrýval zbytek parašutistů. Němci se ji rozhodnou skrze úzké okno nakonec vytopit. Po několika hodinách dojde munice i zbývající čtveřici parašutistů a také oni si nechají poslední náboj pro sebe.
Zrádce Karel Čurda pak žil až do konce války v přepychu. Dostal odměnu 5 milionů korun, byt na pražských Vinohradech a Němku za ženu. Spravedlnost ho ale dohnala a po válce byl při pokusu o útěk v květnu 1945 zatčen a o dva roky později popraven.
Výstava Nikdy se nevzdáme! líčí osudy i dalších lidí, kteří jsou s atentátem přímo i nepřímo spojováni. Povšimnout si zde můžeme také židovského narativu, který bývá ve výkladu českých dějin často opomíjen. Výstava líčí například příběh Štěpánky Löwingerové Mikešové, původem z rodiny židovského obchodníka, která ovšem z židovské obce vystoupila a se svým manželem Františkem Mikešem se přestěhovala do Lidic. Několik dní před zničením Lidic byla udaná, že se coby Židovka nepřihlásila úřadům. Následně byla zatčena a zavražděna v koncentračním táboře v Osvětimi. Její jméno na seznamu obětí v lidickém památníků chybí a její osud je dodnes předmětem politických sporů.
Příkladem dalšího z mnoha příběhů rasové perzekuce je také osud židovské dívky Alice Feinové, která se ze strachu před zatčením a transporty ukrývala v Bystřici pod Pernštejnem a v obci Domanínek. Gestapo se ovšem na její stopu dostalo kvůli udání konfidenta. V té době těhotná Alice se pokusila o útěk skokem z okna a těžce se zranila. Zatčen byl také její snoubenec Bohumír Běhula. Oba byli v rámci stanného práva v červnu 1942 popraveni. Její smrt je dokladem krutosti okupantů, kteří nemilosrdně popravovali i těhotné ženy.
Anna Bendová
Foto Wikimedia