Letos zahajujeme svátek Šavuot ihned po ukončení šabatu, tedy v sobotu večer 4. června. První a druhý den svátku jsou 6. a 7. dne měsíce sivanu, tedy v neděli a v pondělí 5. a 6. června.
Svátek má několik názvů: חג השבועות – Svátek týdnů (Exodus 34,22 a Deuteronomium 16,10), חג הביכורים – Svátek prvotin (Numeri 28,26),– חג הקציר Svátek žní (Exodus 23,16). Další názvy pak dostal svátek i od našich učenců חג העצרת – Svátek shromáždění a חג (זמן) מתן תורה – Svátek (doba) darování Tóry, neboť tehdy nám Hospodin na hoře Sinaj daroval Tóru.
Svátek Šavuot je také jedním ze tří tzv. poutnických svátků – שלש רגלים, kdy Židé putovali do Jeruzaléma a přinášeli do Chrámu své dary a oběti (Pesach, Šavuot a Sukot).
Se svátkem Šavuot je spojeno mnoho obyčejů.
Například je zvykem jíst různé mléčné pokrmy nebo tvarohové dorty. Obyčej vychází ze slov Písně písní (4,11): Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko…
…נֹפֶת תִּטֹּפְנָה שִׂפְתוֹתַיִךְ כַּלָּה דְּבַשׁ וְחָלָב תַּחַת לְשׁוֹנֵך
Dalším důvodem jsou slova Numeri 28,26: V den prvních snopků, když o svátcích týdnů budete přinášet Hospodinu novou přídavnou oběť…
…וּבְיוֹם הַבִּכּוּרִים בְּהַקְרִיבְכֶם מִנְחָה חֲדָשָׁה לַיהוָה בְּשָׁבֻעֹתֵיכֶם
První písmena slov מִנְחָה חֲדָשָׁה לַיהוָה בְּשָׁבֻעֹתֵיכֶם dávají dohromady slovo מחלב – z mléka.
Na Šavuot se pečou také zvláštní chaly (barchesy), například ve formě snopku, Desatera, hory Sinaj nebo se peče sladká chala spletená ze sedmi pramenů těsta, které představují sedm nebes, jimiž sestoupil Hospodin na horu Sinaj, aby nám daroval Tóru.
Svátek týdnů slavíme především jako – זמן מתן תורהčas darování Tóry Hospodinem našemu národu na hoře Sinaj. Učenci se ptali, proč nám byla darována Tóra právě na Sinajské poušti. Jedním z několika důvodů je skutečnost, že poušť je místem, které je jakoby otevřeno každému člověku, ale nepatří nikomu. Nemá zde úděl ten či onen kmen. Proto nám Hospodin daroval Tóru na poušti, aby nedošlo k rivalitě mezi kmeny, že Tóru daroval Hospodin na území toho či onoho kmene. Kmen, na jehož území by Hospodin daroval Tóru, by se mohl cítit tímto privilegovaný.
Tóru jsme dostali na poušti také proto, že kdyby nám Bůh daroval Tóru až poté, kdy jsme přišli do zaslíbené země, tak by někteří mohli říci, že její přikázání – micvot – jsme povinni dodržovat pouze v zemi Izraele, a ne mimo ni. Přikázání Tóry, až na výjimky, například sedmý rok odpočinutí – šmita, jenž je spojen výlučně se zemí Izraele, jsme povinni plnit všude, na celém světě.
Tikun lejl šavuot
Jednou z tradic je תיקון ליל שבועות – náprava šavuotové noci. V noci ze 4. na 5. června až do svítání nejdeme spát, ale učíme se celou noc, případně se účastníme přednášek, jejichž tématy bývá svátek a Tóra. Tak napravujeme nedostatek našich předků, kteří málem prospali darování Tóry, až je musel Všemohoucí probudit zapojením ‚‚pyrotechniky‘‘ (viz Exodus 19,16 -19).
Druhý den Šavuot čteme také biblický svitek (megilat) Rút. Má to dva důvody: Jedním je, že Šavuot nazýváme též – חג הקציר svátek žní (pšenice). Podobně, když se ovdovělá Noemi vracela se svou snachou Rút z Moábských polí do Betléma, tak byly právě žně ječmene (Rút 1,22).
Druhým důvodem je i skutečnost, že moábská Rút, nepočítáme-li již Mojžíšova tchána Jitra, je vlastně první historickou konvertitkou. Pod horou Sinaj jsme na sebe přijali jho Tóry, podobně jako proselytka Rút a všichni ostatní konvertité. Tradice nás učí, že při darování Tóry na Sinaji byly přítomny též duše všech budoucích konvertitů až do dnešního dne. Proto též nazýváme Šavuot חג הגרים – svátkem proselytů.
Šavuotový příběh
Závěrem bych čtenáře rád seznámil s krásným příběhem, který se odehrál v Berlíně v o svátku Šavuot roku 1932, sedm měsíců před nástupem Hitlera k moci.
Známá pekárna ‚‚Getzler‘‘ byla nedaleko hlavní berlínské synagogy a měla velkou klientelu, kterou tvořili převážně členové berlínské židovské obce. Zvláště před svátky se objednávky na různé pečivo jen sypaly. Lea Getzler, ‚‚matka‘‘ pekárny, byla zaneprázdněna pečením chal a dortů na Šavuot. Pekárna dostala od rodiny Goldschmidtovy zvláštní objednávku – tři tvarohové dorty a tři velké chaly. Od rodiny Rosenzweigovy přišla výjimečná objednávka na obrovský dort určený na šavuotový sváteční kiduš v synagoze. Lea řekla, že Rosenzweigovi jsou jejich dobří zákazníci a že ten dort musí být něco výjimečného a nezapomenutelného. Hlavní cukrář Herrmann k Leiným slovům dodal: „Dort na kiduš a ještě na Šavuot… Mám nějaký nápad.“ Sedl si ke stolu vzal papír a začal kreslit skicu dortu se všemi ozdobami. Když ji dokončil, všichni v pekárně byli skicou unešení a Lea řekla: „To je opravdu něco,“ a schválila upéct dort, který byl zatím jen na papíru.
Hermann se dal do práce a za nějakou dobu se pod jeho rukama proměnily všechny komponenty, cukr, tvaroh, čokoláda, šlehačkový krém a všechny čokoládové ozdoby v nádherný obrovský tvarohový dort. Nahoře zelenými písmeny z krému bylo napsáno חג מתן תורה – svátek darování Tóry, a celý obrovský dort zdobily marcipánové desky a na nich Desatero Božích přikázání také vytvořené marcipánovými zlatými písmeny. Vynikající marcipán, který Herrmann použil, byl vyroben podle receptu, který pekárna střežila v tajnosti po mnoho generací. Poté dali obrovský dort, který byl vlastně uměleckým dílem, do krabice ozdobené modrými Davidovými hvězdami.
Po zakončení svátečních bohoslužeb, když přišel čas na kiduš, přivezli na servírovacím vozíku obrovský dort a dali jej na svátečně prostřený kidušový stůl. Všichni přítomní začali spontánně tleskat a hlasitě projevovat své nadšení nad kidušem Rosenzweigovy rodiny. Děkovali za chalu a za víno, načež paní Rosenzweigová pronesla: „Já děkuji pekárně Getzler za tak nádherný dort! Drazí přátelé, prosím vás o trpělivost. Každému z nás se dostane alespoň jeden kousek tohoto vynikajícího dortu, ale před tím společně přečteme Desatero přikázání, které tento nádherný dort zdobí. Poté všichni začali číst s dojetím hebrejská slova Desatera:
„אָנֹכִי יְהֹוָה אֱלֹהֶיךָ“, „לֹא־יִהְיֶה לְךָ אֱלֹהִים אֲחֵרִים“, „לֹא תִשָּׂא אֶת־שֵם־יְהֹוָה אֱלֹהֶיךָ לַשָּׁוְא“, „זָכוֹר אֶת־יוֹם הַשַּׁבָּת לְקַדְּשׁוֹ“, „כַּבֵּד אֶת־אָבִיךָ וְאֶת־אִמֶּךָ“, „לֹא תִרְצָח“, „לֹא תִנְאָף“, „לֹא תִגְנֹב“, „לֹֽא־תַעֲנֶה בְרֵעֲךָ עֵד שָׁקֶר“, „לֹא תַחְמֹד בֵּית רֵעֶךָ „
Poté paní Rosenzweigová sundala z dortu marcipánové Desatero a řekla:
„Desatero nebudeme jíst, jeho slova si však musíme zapamatovat a dodržovat je.“ Dort samozřejmě všem ohromně chutnal a zanedlouho po něm nezbyl ani drobeček. Jedině marcipánové Desatero zůstalo ležet na podnose. Poté je umístili do vitríny ve velké synagoze.
Jif’at Ben Shai nakonec uvedla: „Tento nádherný předvečer a kiduš svátku Šavuot se vryl do paměti mé matky Ester Getzler, která též patřila k pekařské rodině Getzlerů. Příběh jsem slyšela od své matky až po mnoha letech, kdy udělala aliju z Berlína do země Izraele.“
Rabín Daniel Mayer