Modlitby vyjmuté z literatury
V Malé edici klasiků nakladatelství Biblion, která si drží opravdu malý formát padnoucí dobře do ruky, vycházejí menší a zapomínané spisy významných historických postav, jako je Jan Hus a Martin Luther, kterým zde vyšly jejich dopisy. Ediční řada se postupně přibližuje k současnosti a posouvá se i původně křesťanský charakter, který dnes zabírá širší spektrum. Jako šestý svazek vyšel pozoruhodně komponovaný soubor dvou rozdílných židovských autorů s názvem Jiří Langer – Jiří Orten: Modlitby českožidovské.
Neobvyklou kompilaci vytvořil poněkud překvapivě literární historik, rusista, teolog a zpěvák Martin C. Putna, který je znám svou neochvějnou křesťanskou orientací, byť členství v jednotlivých církvích občas střídá.
Kniha vybraných textů prózy i poezie, které nám podle autora výboru mohou dobře posloužit jako modlitby, nás provede liturgickým rokem judaismu, podle nějž je uspořádána. Tedy počíná se kromě celoročních šabatových modliteb svátkem Roš hašana – a svátkem Tiša be-av a modlitbou kadiš konče. Texty mají jednotlivým svátkům odpovídat svým tématem nebo náladou.
Prozaik Jiří Langer se, jak víme, přiklonil k ortodoxnímu směru judaismu, obdivně vzhlížel k chasidismu, zatímco mladý básník Jiří Orten byl pražský intelektuál, který se zabýval spíš uměním než náboženstvím – a psal skvělé básně, které dodnes obdivujeme a považujeme za moderní. K náboženství se přiblížil až pod tlakem okupace a jejich nemilosrdných zákazů a příkazů. Jsou to tedy do značné míry protipóly.
Knihu však netvoří jen úryvky z díla obou protagonistů, texty každého z nich doplňují na modlitební „minjan“ další literáti, s nimiž mají nějakou tendenci společnou. Oba minjany tvoří pouze muži, což koresponduje s ortodoxní tradicí i se zaměřením samotného editora knihy. V knize, které bohužel chybí podrobnější obsah, se tak setkáme mimo jiné s úryvky textů Siegfrieda Kappera, Ivana Olbrachta, Viktora Fischla, Ladislava Fukse, Jiřího Weila, Karla Hlaváčka, ale překvapivě i Aloise Jiráska, Jaroslava Vrchlického či dokonce evangelického teologa Milana Balabána. Nechybí tu ani Karol Sidon, Egon Hostovský, František Gellner nebo sám editor Martin Putna.
Jde tedy o pestré čtení. Je ovšem otázka, bude-li ke knize potenciální čtenář přistupovat jako k literatuře, anebo k praktickému „siduru“, který je v teologii opravdu využitelný.
Když jsou muž a žena na pokraji ráje
Ani druhá dnešní knížka není velká svým formátem, zato i ona je plná citací. Tomáš Novotný, známý vysokoškolský pedagog z Ostravy, který kromě religionistiky působí i v hudební oblasti, svůj výbor ze starých přísloví o mužích a ženách nazval trochu záhadně – Ani v ráji není dobré být sám. Podtitul vysvětluje, oč jde: Láska a manželství v židovských příslovích.
Jde o glosy, aforismy či vtipná židovská zamyšlení nad peripetiemi vztahů obou pohlaví, bez nichž by na světě nefungovalo vlastně nic. Některá jsou hluboká a moudrá, jiná trochu prostořeká, ale vtipná. Najdou se ale i taková, nad nimiž se musíme zamyslet, jestli je dobře chápeme – a jestli mají vůbec pravdu. Ale proč teoretizovat, když si jich můžeme pár ukázat:
- Když jsou tu peníze, tak se ženich vždycky najde.
- Život je sladký sen – a svatba je budík.
- Za trošku lásky se platí celým životem.
- Více vad – více věna.
- Zkus porozumět dívce: těší se na svatbu a pod chupou pláče.
- Když se pohřbí zaživa, tak se nemůže očekávat žádné zmrtvýchvstání.
- Mladá žena a staré víno – z obojího přijde člověk o rozum.
- Ať je hrnec jak chce ošklivý, najde svou pokličku.
- Láska je jako máslo – je dobrá s chlebem.
- Lepší mladá vdova než stará panna.
Tahle ze života vzatá přísloví, vesměs lidového původu – tedy bez autora, které Tomáš Novotný navíc vtipně komentuje, mají sice poněkud rozličný geografický původ, který však sjednocují jejich jidiš vypravěči. Naprostá většina pochází ze sborníků jidiš pořekadel, odkud je editor překládal. Pro zajímavost a jako návod pro další zájemce si jich několik uveďme: 1001 Yiddish Proverbs, New York 1970, Yidishe Shprikhverter un Rednsartn, Tel Aviv 1968, A Dictionary of Yiddish Slang and Idioms, New York 1966, Yiddish and Polish Proverbs, Krakow 2000.
Milou knížku pro ty, které oslovuje zralá moudrost věků, vydalo Karmelitánské nakladatelství. Abychom však jenom nechválili – najdeme tu i slovíčko ze slezského dialektu, které autor asi přehlédl – sloveso zhnije je od shnít, a tak se ve spisovné češtině píše shnije.
Lubor Falteisek