„To si musíte rozhodnout v redakci,“ prohlásila předsedkyně obce Klímová. „My vám do toho nechceme kecat, sešli jsme se zde proto, že jste to chtěli, protože další číslo může být kolizní. Ale redakce má být autonomní, a to my respektujeme,“ uzavřela.

„Kláro, víš, že když tam bude tenhle text od Vohryzka, tak je to třaskavé. Zase budou telefonáty, mejly a esemesky, jak jsme mohli, a proč ubližujeme Izraeli a ták,“ brání šéfredaktor Levý společnou schůzi redakce s výborem obce. „Ty budeš první, kdo mi bude mýt hlavu, jak jsme mohli dát palestinské propagandě prostor v židovském časáku. Ty budeš tvrdit, že to budou řešit i na představenstvu Unie obcí a že to budeš muset vysvětlovat. Tak si zkus tyhle věci rozhodnout.“

„Hele, neházej to na mě, ježišmarja, jsme kolektivní orgán, tak to zkusme probrat po lidsku,“ čelí výpadu Klímová.

„Lidi zlatí, já tam nic proti Izraeli nečet, co to tu hrotíte?“ přidal se pan Bambas, člen výboru. „Tam se jen píše, že se nemá střílet do Palestinců, když nemaj zbraně, a to je snad v pořádku, né?“ řekl bezelstně.

„To by znělo logicky, Karle, ale Vohryzkovi vadí, že ho místo zadržení zastřelili,“ upozorňuje redaktorka Krausová.

„Tak to je jasné, když při kontrole dokladů začne zdrhat, tak ví, co riskuje,“ vysvětluje člen výboru Mikeš. „Kdo někdy sloužil na hranicích, ví, jak to chodí…,“ dodává zasvěceně. „Prásk, prásk, pošleš mu to na nohy a holt se blbě trefíš, někdy…“

„No ale máš tu další rozměr, Tondo, vyjdeme na Purim a tohle tedy moc srandovní není,“ objasňuje Levý, „Navíc tam máme text rabína Junga, kde píše o tom, jak Izrael vzdoruje všem Hamanům a jak je to jediná demokracie na Blízkým východě a jak se našim Palestincům žije dobře. To jde dost proti sobě, víš?“

„A tak když to tam nejde k sobě, tak to tam nezveřejněme a je to,“ opáčí Bambas.

„Ty ses zbláznil, asi, Karle,“ vyjela Klímová. „Purimový článek r-a-b-í-n-a vytiskneme kdy? Na Pesach?“ dostává se do varu. „Stačí ty jeho hemzy, že jsme odtržení od tradice a že nás zajímá na svátcích akorát to jídlo a pití.“

„Tak vono to tak nějak bude, Kláro. Vo čem jako ten Purim jinak je?“ chlácholí Mikeš.

„Tak snad o nějakých těch povinnostech, micvot a ták, né,“ vloží se členka výboru Süssová.

„Ale, Bóžo, nechtěj mě rozplakat. Máš se vožrat, až nepoznáš Hamana od Mordechaje, a to je to hlavní,“ reaguje Mikeš „Dobře vymyšlenej svátek…“

„A co takhle vyslechnout čtení Megilat Ester, to ti nic neříká?“ šlehla po Mikešovi Süssová.

„Tss!“ odsekl Mikeš a mávl pohrdlivě nad Süssovou rukou.

„Hele, lidi, tak co neotisknout Vohryzka? To by nebylo řešení? Prostě ho přesunout na další měsíc,“ navrhl Bambas.

„To by bylo krásné, Karle, ale dyndám z Vohryzka text půl roku a teď ho konečně poslal. Víš, co to stálo nervů a lísání u slavnýho Vohryzka? To nechceš…, ale já musím,“ vysvětluje Krausová. „Domluveno bylo šest normostran, což vyjde na naše čtyři strany, tedy třetinu rozsahu Šelánu. To už nestačíme nahradit. Nejsou texty, víš? To by snad musel někdo důležitej od nás umřít, abychom mohli vyhodit Vohryzka,“ uzavírá.

„A co ho jako zkrátit a tu část o střílení tam nedat?“ navrhl Bambas.

„Cože?! Krátit Vohryzka?! Tys upad! To si nedovolí žádná redakce, natož my v Šelánu,“ zhroutil se šéfredaktor Levý.

„Jak jsem ti řekla,“ odklonila předsedkyně Klímová hovor, „je to kompetence redakce, my vám do toho nebudeme kecat. Máš naši plnou důvěru, že?“ dodává a rozhlíží se po ostatních členech výboru, kteří souhlasně pokyvují hlavami.

„A zkusili jste to s Vohryzkem probrat? Třeba by mu to neva, že bude až v dalším čísle,“ zkouší dál Bambas.

„Karle, Karle, Karle… Ty se už prober. Zamyšlení nad současnou situací v Izraeli nemůžeš hodit na další měsíc, to je snad jasné, a jde o Vohryzka, nezapomeň,“ přechází redaktorka Krausová do sarkasmu. „To už bude situace třeba jiná a zastřelený bude někdo jiný, víš?“

„Jak na vás tady koukám, tak mi přijde, že Purim už začal a my tu sedíme v maskách našich karikatur,“ začíná filozofovat Süssová. „Máme tu rozhodnout o něčem, co nemá dobré řešení, ale to neznamená, že na sebe budeme zlí, přeci,“ snaží se vnést do jednání laskavost.

„Tak to pusťme, pusťme to, nó…“ navrhuje radikální řešení Mikeš. „Vono se to nepoondí. Za měsíc už to nikdo řešit nebude,“ dodává s úšklebkem.

„Ty dokážeš člověk fakt naštvat, Tondo. Ty víš, že kandiduji do představenstva Unie, ty to víš a čekáš, že ti na to skočím, viď?!“ cedí Klímová mezi zuby. „Vždycky si šel po mně, viď?!“ dodává vyčítavě. „Mně bolševici budou vždycky vadit, i ty zkrotlí, víš?!“ začíná zvyšovat hlas a vstává ze židle, takže nepostřehla příchod místopředsedy Donatha.

„Co se tu proboha děje, lidičky?“ ptá se se zájmem o zjitřenou scénu Donath. „Tady to vypadá, jako by se schylovalo ke rvačce, a přitom bychom měli vážně uvažovat o změně obsahu nového čísla Šelánu.“

„Bedřichu! Co myslíš, že tu jako řešíme?!“ snaží se krotit šéfredaktor Levý. „Celý to naše sezení je vo tom a ty přijdeš a řekneš nám tohle.“

„Ne, vy mi nerozumíte, ale naše členka, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vránová, právě zemřela.“

„No to je skvělé!“ neudrží se Klímová.

„No tak vidíš, Klárko, konec dobrý, všechno dobré,“ reaguje potěšeně Mikeš.

„Baruch Dajan ha-Emet,“ dodává důrazně, ale s úlevou Süssová.

„Co? Jako co?“ ve všeobecném veselí si nikdo nevšiml zmateného koktání Donatha.

Pro Maskil Vojta Keren 2023, ze sbírky SCHŮZE