Na území dnešního Kolína lidé sídlili už v pravěku, lidskou přítomnost dokládají i archeologické nálezy z raného středověku. Samotné královské město na levém břehu Labe bylo založeno zřejmě za Přemysla Otakara II., první písemný záznam o něm je z roku 1261. Když se v době předhusitské stal již bohatý Kolín jedním z nejvýznamnějších královských měst, obývali ho převážně Němci, husitská revoluce však přinesla počeštění města. Velmi stará byla i zdejší židovská komunita, nejstarší zmínky pocházejí už z 30. let 14. století, z doby vlády Jana Lucemburského. V době největšího rozkvětu města tvořili Židé až čtvrtinu obyvatel Kolína – a město tak získalo hrdé přízvisko Jeruzalém na Labi.
Ještě, než se projdeme současným Kolínem, městem rozloženým v příjemném místě podél břehů Labe, nahlédněme trochu do místní historie. Přesvědčíme se, že česká populace se v Kolíně vždy prolínala se židovskou. Po devastujících husitských válkách se židovské osídlení v Kolíně začalo opět rozrůstat. A po vyhnání Židů z některých královských měst, především z Plzně, se roku 1504 kolínská židovská obec s počtem kolem 300 členů stala dokonce po Praze druhou nejpočetnější v Čechách! Růstu napomáhal nejen stoupající obchodní význam Kolína, ale i diskriminační opatření blízké Kutné Hory, kde se Židé nesměli usazovat a brzy ani obchodovat.
Ani v Kolíně nebyl život snadný
Zlom v životě poměrně dobře prosperující kolínské komunity nastal za vlády panovníka Ferdinanda I. Habsburského, když byli roku 1541 Židé z Kolína i z dalších českých měst vypovězeni. Odcházeli většinou do Polska a do Haliče a pak se po třiadvaceti letech do Kolína opět vrátili. Šlo o první vlnu vypovězení, vlastně vyhnání Židů z Čech – a nebylo to nadlouho. Je zajímavé, že patnáct rodin z Prahy, Kolína, Litoměřic a ze Žatce dokonce dostalo výjimku a mohlo ještě za účelem urovnání dluhů a závazků ve městě zůstat. V roce 1558 však kolínští křesťané dostali povolení k nákupu židovských domů. Ale když následující vladař Maxmilián II., Ferdinandův syn, dovolil roku 1564 Židům návrat do města, docházelo k mnoha sporům právě o ony za velmi příznivou cenu prodané domy…
Při sčítání v roce 1598 bylo v Kolíně zaznamenáno 213 domů křesťanských a 32 židovských. Jejich počet se změnil, když roku 1634, rok poté, co židovskou čtvrť postihl mor, zasáhl město také požár, při kterém vyhořela stará synagoga… Po Bílé hoře silnému tlaku neušli ani evangelíci, z nichž část čelila násilné rekatolizaci odchodem do ciziny.
Po tragické třicetileté válce bylo v Kolíně při součtu obyvatel roku 1655 již jen 116 obydlených a 50 vypálených křesťanských domů, židovských pak 37 a pět spálených. V análech také najdeme, že v roce 1793, tedy tři roky před velkým požárem Kolína, už první Židé mohli bydlet v křesťanské části města, což dřív nepadalo v úvahu. V minulosti byla mezi jinověrci silná bariéra, objevují se křesťanské názory a požadavky, které jsou až úsměvné. Někteří křesťané dokonce požadovali, aby si Židé obývající krajní domy židovského ghetta zazdili okna vedoucí do křesťanského prostranství… V jednom případě, kdy to nebylo uskutečnitelné, protože jiná okna v domě nebyla, křesťané žádali, aby si spoluobčané židovské víry vsadili do oken pevné mříže!
Kolíňané židovského vyznání tvořili postupně čtvrtinu, dokonce snad až třetinu celkového počtu obyvatel města – tohoto poměru dosáhli v polovině 17. století. V roce 1793 v Kolíně žilo celkem 1153 osob židovského vyznání, což znamenalo 226 rodin! A sčítání v roce 1857 představovalo dokonce 1341 osob a 313 rodin. Později už počet mírně klesal.
Židovská obec existovala do roku 1953
Židé se aktivně zapojovali do hospodářského života města. Například si pronajímali zámeckou vinopalnu, z řemeslníků tu byli např. knihvazači, granátníci, zlatníci, řezníci, pentláři… Díky Židům kvetl i obchod s látkami dovezenými ze zahraničí. Specializace židovských obchodníků postupně rostla a tím i jejich potřebnost pro ostatní. Přes trvající náboženský odpor a konkurenční spory kolínští měšťané neváhali využívat židovské nabídky a magistrát musel často obchod mezi nimi regulovat.
Poté, co Židé získali ve 2. polovině 19. století plnoprávné občanské postavení, docházelo i na Kolínsku k uvolňování tradičních židovských zvyků. Avšak ani Kolín nebyl ušetřen antisemitských výstřelků.
Stále více Židů se hlásilo k české identitě, i když mnohé staré rody si ještě udržovaly jako hlavní komunikační jazyk němčinu. V září 1898 představenstvo kolínské obce jednomyslně rozhodlo uzavřít německou školu a zřídit soukromé náboženské vyučování v hebrejštině a němčině. Kolín v tom nebyl výjimkou, do roku 1900 zmizely v celých Čechách zhruba tři čtvrtiny bývalých německojazyčných židovských škol.
Tragická léta německé nacistické okupace tvrdě zasáhla i Kolín. V červnu 1942 byly z města vypraveny tři židovské transporty. Na pamětní desce umístěné na zdi bývalé židovské školy si můžeme přečíst, že z území kolínského okresu bylo deportováno do mnoha lágrů 2200 židovských spoluobčanů. Vrátilo se jich pouze 135. Ze samotné kolínské židovské obce muselo do transportu nastoupit pět set osob, ale pouhých 69 z nich holocaust přežilo.
Židovská náboženská obec byla po osvobození obnovena, a to zejména zásluhou známého rabína Richarda Federa (1875–1970), avšak po roce 1953 opět zanikla, byla přeměněna na pouhý synagogální sbor.
Procházka po židovských památkách
Část zachovalého někdejšího středověkého židovského ghetta, což je unikát, zahrnuje dnešní ulice Na Hradbách a Karoliny Světlé, které najdeme nedaleko kolínského náměstí. Původně tvořily jednu ulici zvanou Židovská a ta má neuvěřitelně dlouhou historii. Objevuje se v písemných pramenech již v sedmdesátých letech 14. století! Jak víme, Židé už od středověku museli žít v oddělené části města. V obou ulicích je také dochována řada charakteristických domů s původními středověkými jádry, především na severní straně. Když tudy ale procházíme, marně se rozhlížíme po synagoze. Ta je skryta za dvěma domy čp. 126 a 157 v ulici Na Hradbách. V prvním z domů sídlila až do roku 1782 židovská škola, pak zde bydlel rabín. Po požáru roku 1796 prošel dům přestavbou, zvedl se o patro a dostal rokokovou fasádu. Vpravo od něj stojí od poloviny 19. století dvoupatrová budova původní německé školy – je v místě, kudy vedla cesta do synagogy. V tomhle domě dnes sídlí příjemné informační centrum, kde získáte potřebné prospekty a třeba i 150stránkového průvodce po památkách Kolína.
V zadní části vedlejšího domu, kde bydlel poslední kolínský rabín Richard Feder, bývala také mikve. Ony tři vykachličkované bazénky v domě čp. 124/125 teď čekají na zpřístupnění zvídavým návštěvníkům. A právě domem čp. 157 projdeme přes někdejší školní dvůr k barokní synagoze, která byla postavena na místě starší stavby patrně ve druhé polovině 17. století (snad 1642–1696?), ale později prošla dalšími úpravami. Ženská galerie byla umístěna v patře.
V synagoze se dochoval pouze barokní aron ha-kodeš z roku 1696, který věnoval vídeňský finančník Samuel Oppenheimer, strýc tehdejšího zemského rabína Davida Oppenheimera. Stáří dvou set let se už blíží tribuna v západní části synagogy a vpředu důkladnou mříží ohraničená bima.
V levém přístavku je pamětní deska židovských vojáků padlých v 1. světové válce a další deska věnovaná PhDr. Richardu Federovi, který byl v Kolíně rabínem v letech 1917 až 1953, samozřejmě s přestávkou války. Pak odešel do Brna jako oblastní rabín moravskoslezský a v roce 1961 do Prahy, kde po deset let zastával funkci vrchního zemského rabína. Možná vás bude zajímat, že tento velmi vzdělaný muž byl doma nejmladší z osmi dětí a jeho otec byl ještě hauzírníkem, podomním obchodníkem. V chudé rodině pak starší sourozenci podporovali ty mladší na studiích – taková tam vládla solidarita. Rabínský seminář Feder zakončil ve Vídni. Během války, kterou přežil z celé rodiny pouze on sám, plnil funkci rabína i v nelehkých podmínkách ghetta Terezín.
Historicky významnou synagogu dnes kolínští využívají ke kulturním účelům. V muzeu, ve stálé expozici Dějiny Kolína, je vystavena Tóra, která se sem dostala v období okupace, kdy se kolínská synagoga stala svozovým místem pro Tóry a jiné předměty z jiných rušených synagog v širokém okolí. Tóra datována do 19. století, zdobený pláštík by měl být z roku 1853.
Už desítky let do Kolína jednou ročně zajíždí liberální rabín Aaron Goldstein z jedné londýnské synagogy, která patří k těm, jež vlastní svitek původní kolínské Tóry. Rabín udržuje kontakty s Kolínem dlouhodobě, čas od času vykoná bohoslužbu v místní synagoze a někdy i na obou zdejších židovských hřbitovech.
Klíč k židovské historii Kolína
V informačním středisku jsme si vypůjčili klíč ke starému židovskému hřbitovu – bude tam po kolena trávy, varovali nás. Ale když se nám tím nádherným starým klíčem, který je sám o sobě uměleckým dílem, podařilo v bráně napotřetí otočit, zírali jsme na „zahradu mrtvých“, která byla z poloviny posekaná. Že by někdo stihl posekat trávu dřív, než jsme z centra města došli ke hřbitovu v Kmochově ulici? – říkali jsme si s úsměvem.
Kolínský starý židovský hřbitov – je tu ještě druhý, nový – byl zřízen na Pražském předměstí nejpozději v 15. století a patří tak k nejstarším v Čechách. Je zde přes 2600 náhrobků, ten nejstarší je datován rokem 1492. Krásně je zde doloženo, jak se tvary a výzdoba náhrobních kamenů v průběhu staletí proměňovaly. Škoda, že čas na mnoha z nich už zapracoval až příliš. Procházíme řadami a hledáme „obrázky“ ve štítech, které symbolizují postavení nebo jméno zemřelého, jako je třeba konvička pro rod Lévi nebo žehnající ruce Kohenů. Vpravo od vchodu je pohřben Eliah, syn Šmuela Maisela – a náhrobek zdobí reliéf myši, v jidiš maisel…
Nejznámějším náhrobkem je ten, který označuje hrob Becalela (zemřel r. 1599), jediného syna legendárního pražského rabína Jehudy Löwa. Byl v Kolíně rabínem a založil zde ješivu. Další příbuzný slavného rabína Chajim ben Sinaj, rektor místní ješivy a také po nějaký čas vrchní zemský rabín, má velký renesanční náhrobek z roku 1624, jehož výzdoba si vzala za vzor pražský náhrobek rabbiho Löwa, Chajimova strýce.
Největším je pak už poměrně moderní náhrobek továrníka Josefa Weissbergera z 19. století. Procházka touto zahradou ticha je poučným výletem do historie. Pohřbívalo se zde až do roku 1877, pak přišel na řadu nový hřbitov, ačkoliv tady je ještě docela dost místa.
Máme-li čas na návštěvu i nového židovského hřbitova, kde je asi tisíc náhrobků a užívá se dodnes, nalezneme vpravo u zdi hrob Filipa Kafky, strýce proslulého spisovatele Franze Kafky. Při severní zdi pak stojí náhrobek rodiny Saudkovy, rodičů spisovatele Roberta Saudka, který žil v cizině a byl také představitelem vědecké grafologie. S Kolínem je spojena celá řada zajímavých osobností…
LUBOR FALTEISEK
foto autor