Stará politická nemoudrost praví, že kdo je pro někoho „terorista“, může být pro jiného „bojovník za svobodu“. Něco na tom je, ale v jiném smyslu.
O rozruch se v tomto ohledu postarala BBC, když vysvětlovala, proč kvůli své nestrannosti neoznačuje Hamás za „teroristy“. Kolega Petr Honzejk z Hospodářských novin zas upozornil na fakt, že zabíjení rukojmích není „poprava“, jak se někdy píše, ale vražda. Poprava je po právu, a to zabíjení rukojmích nepochybně není. Prostě platí, že když se o něčem informuje, záleží nejen na výběru informací, ale také slov.
To nějak zvlášť platí pro přítomný konflikt mezi Hamásem a izraelskou armádou, nebo, jak praví televize Al-Džazíra, „válce okupační armády proti Palestině“. Cítíte tu pružnost?
Zde je můj osobní výběr sporných případů: Gaza, území přirovnávané rozměrem a populací k Praze, je také označována jako „ghetto“. Jaké ghetto – to černošské z USA? Židovské ze středověku, nebo z dob nacismu? Čím se k tomu kvalifikuje? Může mít ghetto vlastní univerzitu, zahraniční politiku, nebo dokonce armádu?
A co „vězení pod širým nebem“? Kdo koho vězní, odkdy a proč? Bude to pravda i poté, co vznikne samostatná Palestina, ale Izrael bude nadále regulovat vstup na své území? Gaza je také označována za „okupované území“, protože Izrael ovládá většinu jeho hranice (tedy neovládá, jak jsme zjistili). Propustnost izraelské hranice je dlouhodobě větší než té egyptské, okupuje tedy Egypt Gazu víc než Izrael? Nebo je okupace prostě nevhodné, protože zavádějící slovo?
Otázka okupace je dlouhodobě ošemetná, protože mezinárodní právo počítá s tím, že se jedná o obsazení území druhého státu, což v tomto případě není splněno. A když okupace, odkdy? 1917 ze strany Britů, 1948 ze strany Egypta a Jordánska, 1967 ze strany Izraele, nebo později, když arabské země, když už území neovládaly, v 80. letech zpětně uznaly palestinský nárok?
Ještě složitější by to bylo s Jeruzalémem, který měl být podle plánu OSN z roku 1947 mezinárodní zónou, ale toto řešení odmítla a pak i znemožnila arabská strana sporu. Přestal tento návrh být platný, když Jordánsko dobylo Staré Město jeruzalémské, a začal být opět účinný, když jej dobyli Izraelci?
Prostě už jen samotný výběr slov je stanoviskem. Izraelci používají pro Západní břeh pojem „sporné“ (contested) území, a proto prý je možné jej dělit. Osadnické hnutí mluví biblicky o Judsku a Samaří, což dělení ztěžuje, Palestinci (a někteří diplomaté a novináři) naopak říkají „palestinská území“, tedy už rozhodli, komu má patřit. Možná je opravdu nejlepší zůstat u suchého pojmu Západní břeh.
Staré spory se vedou o to, kdy se z „Arabů v Palestině“ stali „Palestinci“, respektive kdy se za „Palestince“ přestali považovat tamní Židé? Pak jsou tu palestinští uprchlíci. Začátek uprchlictví je zřejmý, ale kde je jeho konec? Přestane člověk být uprchlíkem po získání nového domu, jiného pasu, nebo nikdy? Dá se uprchlictví dědit? Proč nejsou za uprchlíky považováni i Židé z arabských zemí? Rozhodují si o tom uprchlíci sami, anebo záleží na velké politice? Je Palestincem, případně uprchlíkem, i ten, kdo má předky v Palestině, ale nikdy to místo nenavštívil, i když měl příležitost?
Podivuhodné fluidní přechody v debatách zažívají pojmy Izraelec, sionista a Žid. V názvosloví Hamásu nebo některých amerických studentů je to vlastně jedno, všichni jsou vinni. Nejasná hranice je mezi „izraelskými Araby“ a Palestinci. Záleží opět na nich samotných, anebo na vnějším pozorovateli?
Oblíbený je v poslední době polemický pojem „apartheid“, nebo dokonce „genocida“. Co si o tom asi myslí velitel izraelských obrněných jednotek stojících před Gazou, drúzský plukovník Hišam Ibrahim, jehož mateřštinou je arabština?
Jsou tu i jiné aktuální otázky – kdo je „civilista“, kdokoli, kdo nemá uniformu? Kdo je „dítě“? Podle OSN každý od narození do 18 let. Je tedy neuniformovaný sedmnáctiletý příslušník Hamásu civilista? A je každý Izraelec „voják“ včetně dětí, protože byl nebo jednou bude sloužit na vojně, jak tvrdí Hamás?
Kdo je „vězeň“ či „zajatec“? Podle Al-Džazíry i lidé odvlečení do Gazy. Tato zpravodajská stanice je asi vůbec největším dodavatelem podnětů k zamyšlení o významu slov. Například byla v minulých letech průkopníkem nového slovníku v souvislosti s Chrámovou horou, kterou nyní celou označuje jako „mešitu Al-Aksá“. Takže věta „židovští osadníci vtrhli do mešity Al-Aksá“, přeložená do faktografické mluvy, zní: „Izraelští turisté počkali, až se domodlí muslimové, teprve pak mohli projít izraelskou policejní kontrolou, byli upozorněni, že se nesmějí modlit, a navštívili Chrámovou horu.“
Na demonstracích na podporu obyvatel Gazy se nyní ozývá „Free Gaza“, svobodná Gaza. Jiní to doplňují polemickým dodatkem „from Hamas“, tedy „osvoboďte Gazu od Hamásu“, to už je zcela jiné sdělení. Kdo tedy Gazany drží v nesvobodě?
Na slovech opravdu záleží, nejen teď, a nejen v Gaze.
JAN FINGERLAND
Vyšlo v kratší verzi v Právu
