S překladatelkou izraelské literatury Alžbětou Glancovou jsme si povídali nejen o její lásce k židovské literatuře a gastronomii, ale také o online kurzech, které v Lauderových školách koordinuje.
Řekneš nám na úvod, jak ses dostala k překládání izraelské literatury? Umíš si vybavit nějaký konkrétní moment, který tě k překládání nasměroval?
Po maturitě jsem studovala překladatelství a tlumočení na anglistice v Olomouci a odtud jsem přesedlala na hebrejštinu. Nejdřív jsem četla izraelské autory v českých a anglických překladech, postupně jsem si je mohla přečíst v originále a od začátku studia na hebraistice jsem snila o tom, že bych někdy z hebrejštiny překládala. Nevěřila jsem, že se mi tohle přání splní, ale povedlo se to!
Jaké knihy jsi tenkrát četla?
Nejdřív jsem četla americké židovské autory, klasiku – Philipa Rotha, Saula Bellowa, potom mladší autory. Hodně mě fascinoval Gary Shteyngart… a pak jsem se přesunula k těm izraelským. Bylo to takové postupné prohlubování mého zájmu.
Máš nějaké oblíbené, ke kterým se vracíš?
Musím se přiznat, že knihy čtu obvykle jenom jednou a už se k nim nevracím. Mám to stejně i s filmy. Neumím vyjmenovat žebříček nejoblíbenějších autorů, ale mám k nim různý vztah, hodně si pamatuju věci, které jsme třeba četli ještě na hodinách hebrejštiny na univerzitě, mezi něž patří mimo jiné dětská knížka Ley Goldberg Dira lehaskir Byt k pronájmu, který jsem znovu četla na kurzu hebrejské literatury v Jeruzalémě, a pak i s dospívajícími studenty na Lauderkách. Je to geniální klasika, která se dá číst jako úplně obyčejná bajka nebo docela ostrá satira na izraelskou společnost, tamější vzájemnou podezřívavost, ne-li rasismus. Pak člověku samozřejmě utkvějí texty, které překládá, k těm mám vztah osobní.
Které to jsou?
Nemám ke všem přeloženým knížkám stejný vztah. Moc ráda mám novelu A nevěsta zavřela dveře od Ronit Matalon, krátký text je myslím dost něžný a zároveň ostrý. Nejosobnější je ale pro mě můj poslední překlad Jednoho krásného dne od Šemi Zarchina. V knížce se totiž snoubí hebrejština, Izrael a vaření, lze ji číst jako kuchařku. Sama ráda vařím a s kamarádkou a kolegyní Karolinou Kašeovou občas pořádáme různé kulinářské eventy zaměřené na židovskou kuchyni. S ní také připravujeme další projekt, totiž překlad židovské vegetariánské kuchařky z jidiš.
To zní zajímavě. Řekneš nám k ní něco víc?
Moc ráda. Kuchařka původně vyšla v jidiš ve Vilně před druhou světovou válkou a byla zázračně znovuobjevena po více než půl století. V roce 1938 ji vydala Fania Lewando, majitelka tamní oblíbené vegetariánské restaurace. Obsahovala 400 receptů od tradičních židovských pokrmů, jako jsou kugel, bliny, ovocný kompot a boršč, přes vegetariánské verze židovských svátečních jídel – například šoulet, kiške nebo řízek. Jsou v ní předkrmy, polévky, hlavní jídla a dezerty obsahující zeleninu a ovoce, které tradičně nebyly součástí repertoáru židovských domácností. Najdete v ní recepty na cizrnové řízky, polévku z topinamburu nebo na pórkovou frittatu. Součástí knihy byly také zanícené eseje o prospěšnosti vegetariánství. Lewando i její manžel zahynuli během druhé světové války a předpokládalo se, že kuchařka zmizela spolu s většinou evropských Židů. V roce 1995 však manželský pár náhodou našel v Británii jeden výtisk v antikvariátu. Okamžitě poznali, že by mohlo jít o vzácnou knihu, koupili ji a darovali YIVO (Institut pro studium judaismu). Fanny Lewando věnovala celou kapitolu i Kamila Kopřivová v knížce Rabínka v zácviku. Stále častěji je totiž řazena mezi významné židovské ženy. YIVO kuchařku nedávno vydalo anglicky a my bychom si moc přály, aby vyšla i u nás.
Kdysi mě překvapilo, že vegetarián byl i Franz Kafka. Mám pocit, že si tento trend spojujeme spíš se současností, přesto bylo v historii mnoho lidí, kteří se vědomě vzdali masa.
Ano, to je pravda. Kafka mimochodem nebyl jediný významný židovský autor, který se dobrovolně vzdal masa. Vegetarián byl i Šmuel Josef Agnon, zatím pořád jediný izraelský držitel Nobelovy ceny za literaturu, nebo Isaac Bashevis Singer. Kdybychom zašli dál do historie, podle některých interpretací byl vegetarián už prorok Izajáš, prvními vegetariány asi trochu nepřekvapivě pak měli být Adam s Evou. (smích)
Potkáváš se obvykle s autory knih, které překládáš? Magdalena Jehličková (dříve Křížová) v jednom rozhovoru řekla, že má vždycky pocit, že díky překládání autory důvěrně zná, a když se s nimi potká, chová se k nim jako ke starým známým, zatímco oni ji vidí poprvé v životě. Občas z toho mohou vzniknout komické situace.
Některé autory jsem měla možnost potkat především před pěti lety, kdy byl čestným hostem Světa knihy v Praze právě Izrael. Když mám „po práci“, s autorem dané knížky se ráda seznámím, ale popravdě během překladu přílišné konzultace a rady nevyhledávám. Myslím, že dílo má mluvit samo za sebe a že mi s překladem do češtiny člověk, který ten jazyk sám neovládá, byť je to autor textu, bohužel moc pomoct nemůže.
A je nějaká knížka, kterou bys ráda přeložila?
Ano, jsem dlouhodobě ve spojení s mladým izraelským spisovatelem Iddo Gefenem. Je mu něco málo přes třicet a vydal už dvě úspěšné knihy Chof hajam šel Jerušalajim (Jeruzalémská pláž) a Mifal ha-ananim šel gveret Lilienblum (Továrna na mraky paní Lilienblumové). Ta vyšla nedávno. Je to taková satira o Izraeli, jeho statusu start-up nation. Všichni v tom románu chtějí být úspěšní, prosadit se, vydělat peníze, a přitom trčí v malé městečku uprostřed pouště. Ve své tvorbě se Gefen pohybuje na pomezí reality a snu. Ačkoliv přesně víme, kde a kdy se příběh odehrává, jsou v něm jemné prvky fantazie hraničící s magickým realismem.
Mezi lidmi, kteří pracují v kreativních odvětvích, se teď hodně diskutuje o pracovních a finančních podmínkách. Uživí tě překlady?
Ne, to ne. Ani to vlastně není moje ambice. Ona je to totiž docela osamělá práce a já kolem sebe potřebuju lidi. Jsem moc ráda, že ji můžu kombinovat s prací v Lauderových školách. Původně jsem sem nastoupila jako učitelka hebrejštiny. Ačkoliv bylo moje vyučování výrazně ovlivněno covidem, moc mě bavil živý kontakt se studenty. Ve chvíli, kdy jsem odcházela na mateřskou, se uvolnilo místo koordinátorky ve zmiňované e-škole. Potkalo se to úplně v pravou chvíli. Mohla jsem díky tomu zůstat v kontaktu s Lauderkami a zároveň většinu své práce vyřídit z domova.
Sleduješ debatu ohledně statusu umělce?
Ano, ale jen zpovzdáli. Je skvělé, že překladatelé začínají více prosazovat svá práva a vzájemně se podporují. Snaží se emancipovat a vyjednat lepší podmínky. Mezi disciplínami kolem vydávání knih je překladatelství opravdu prekarizovaná profese. V tomhle ohledu jsem ráda za určitou sounáležitost, kterou ze společné iniciativy překladatelů cítím. Na téma statusu umělce jsem ale nedávno četla trefný komentář Petry Hůlové v Respektu. Souzním s jejím názorem, že umělci nemohou očekávat, že je stát zaměstná a zároveň budou mít naprostou svobodu ho kritizovat a budou to navíc dělat dobře. Umění musí být nezávislé. Zároveň se asi všichni shodneme, že podpora kultury je důležitá.
Jak jsi zmínila, jsi koordinátorka e-learningu Lauderových škol. Jak bys jej našim čtenářům v kostce představila?
Původně byly online hodiny hebrejštiny a židovské výchovy určeny pro děti z mimopražských židovských rodin, které nemohly chodit do kamenné školy. Později se výuka rozšířila i pro rodiče a prarodiče našich studentů, pro které pořádáme online kurzy hebrejštiny a přednášky s různými židovskými tématy, to vše na dálku. Oblíbenou součástí e-learningu jsou také společná setkání studentů a jejich rodičů naživo. Do Prahy se studenti nejen z celé České republiky, ale i ze Slovenska a z dalších zemí sjíždějí na zahájení a ukončení školního roku a kolem Pesachu na společný Šabaton.
E-škola vznikla v roce 2012,tehdy ji vedla Gafna Váňová a byl o ni velký zájem. Online výuka byla před deseti lety lákavou novinkou. Dokonce se dlouho učila i angličtina jako doplněk a motivace pro řadu rodin vyzkoušet nový způsob výuky. Během covidu bylo taky díky zkušenosti s e-learningem a aplikací Zoom pro Lauderky snazší přejít na online výuku. Už jsme měli leccos vyzkoušené. V současné době je to s motivací dětí k odpolednímu studiu po internetu trochu složitější, protože jsou už všichni z online prostředí unavení. Snažíme se ale e-školu stále posouvat a vylepšovat, přejít na interaktivnější způsob výuky. Obecně se nám to myslím daří. Máme zapsáno kolem padesáti dětí, které se s námi po večerech pravidelně učí hebrejštinu a židovskou výuku. A k tomu máme ještě e-školu pro dospělé.
A jak to funguje? Může se přihlásit každý?
Podmínkou Nadace Ronalda Laudera, která e-školu financuje, je židovský původ dětí a požadavek, že musejí pravidelně docházet jak na hodiny hebrejštiny, tak židovské výchovy. Kurzy pro dospělé jsou určeny primárně pro rodiče studentů Lauderových škol a studentů žákovského e-learningu, při volné kapacitě ale rádi přijmeme i ostatní zájemce ze širší židovské komunity. U přednáškových cyklů není kapacita omezená a je snazší se do kurzů dostat.
Jaký je časový harmonogram výuky?
E-škola je dvousemestrální s tím, že jazykové kurzy na sebe navazují, ostatní vypisujeme většinou na jedno pololetí. V tuto chvíli probíhá zápis, zájemci se mohou hlásit do 21. ledna, kurzy letos začínají 4. února a končí 20. června 2024. Kompletní informace, cena a registrační formulář jsou k dohledání na webové stránce Lauderových škol.
Co zajímavého jste si pro tento semestr připravili? A jsou nějaké kurzy, které jdou na dračku?
Základem jsou kurzy moderní hebrejštiny, kterou vyučuje celá řada skvělých lektorů v několika úrovních včetně kurzů, které jazyk představují i trochu netradičně. Nabízíme například Kurz moderní hebrejština písněmi, v uplynulém pololetí jsme měli i kurz hebrejské kaligrafie. Oblíbený je také nový kurz Sidur a židovská modlitba Filipa Friedmanna, který vedle studia na ješivě vystudoval obory rabínská literatura a světové dějiny na Herzog College a Univerzitě Bar Ilan a bydlí v Izraeli. Pro začátečníky, kteří si chtějí uspořádat svou kuchyň a stravovací návyky podle pravidel kašrutu, jsme na letní pololetí připravili kurz Kašrut, jehož lektorem bude Chaim Kočí. Provede studenty základními informacemi o pramenech, odkud pravidla kašrutu pocházejí, bude mluvit o dělení potravin, nutnosti prohlídek, o základních postupech při šchitě a košerování masa. Jako mašgiach kašrut (ten, který dohlíží na dodržování pravidel kašrutu) pracuje už od roku 2009, od roku 2018 je dokonce koordinátorem kašrutu pro Vrchní rabinát Židovské obce v Praze, takže v těchto otázkách je opravdu velmi znalý. Navíc je dobrý řečník a jeho přednášky jsou vskutku poutavé.
PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ