Gretl Frank
„A každý večer jsme pluli po Temži,“ řekl mladý muž, jemuž se život zdál příliš ponížený jako otrokyně. „Světla a květiny byly na našich lodích, a hudba! Vedle mě se posadila ta malá tanečnice z ‚Gejši‘ a prozpěvovala si sladké anglické písničky.“
Mladá dívka s převelikou touhou po životě mu mlčky naslouchala.
„Nikdy se za něčím podobným nebudu ohlížet,“ myslela si, „nikdy nebudu sedět v tichu domu naplněna vzpomínkami na čin a prožitek a objímat přítomné prostou vřelostí. Toužím, provždy je toto mým podílem! Běsnícímu davu bych chtěla s jásotem běžet vstříc, se silou moře v bouři chci bojovat, lidi potěšit slovy, která v sobě vše k pokoji vykoupit mají – mé srdce krvácí láskou ke všem!“
Myslela si, bezbranná, jen tušením plna, a její duše zářila jí z očí. „Ona je do mě zamilovaná,“ myslel si mladý muž a jemně tiskl její ruku.
Naivní momentka – možná autobiografická – otištěná roku 1901 v mikrosborníčku „Im Reiche Strauss’scher Operetten“, dá se říct bibliofilii tvořené fotosnímky textů pražských německy píšících literátů v redakci Paula Leppina, pochází z pera Margarethe čili Gretl Frank (1872 Smíchov – 1938 Londýn). Dívka s literárními ambicemi pocházela z rodiny smíchovského lékaře, její děd i praděd byli rabíny. Rodina náležela k smíchovské německé, v reálu spíše židovské smetánce, snažící se vydržovat – navzdory době – německé školské a kulturní instituce na předměstí stále více česky se profilující Prahy. Příběh nikdy neprovdané ženy, jejíž urna nakonec spočinula na Novém židovském hřbitově na Malvazinkách, stále čeká na zdokumentování.
Z CYKLU TOULKY MEZI ŽIDOVSKÝMI NÁHROBKY
PŘEKLAD A KOMENTÁŘ KAREL VOŠTA
Karel Vošta pochází z Tábora. Studoval archivnictví, působí jako regionální historik na volné noze. Je smluvním správcem židovského hřbitova v Radeníně a autorem knihy Židé na Chýnovsku.