Dne 24. 6. byla v Bratislavě upevněna pamětní deska bratislavského rodáka Imricha Lichtenfelda, který je zakladatelem celosvětově populárního bojového způsobu sebeobrany krav maga. V Muzeu židovské kultury byla zároveň otevřena i výstava o této pozoruhodné osobnosti.

Imrich Lichtenfeld se narodil v roce 1910 v Budapešti. Rodina se ale brzy přestěhovala do Bratislavy, kde jeho otec Samuel Lich- tenfeld získal místo policejního inspektora a zároveň se zde zabýval cirkusovou akrobacií a bojovými sporty. Samuel se už ve třinácti letech přidal k cirkusu a věnoval se zápasení, vzpírání a dalším sportům. Teprve později se stal policistou a majitelem Hercules Gymnasia, což bychom mohli přirovnat k dnešním posilovnám, kde mladý Imrich často cvičil.

Imrich byl členem Národního slovenského zápasnického týmu a v roce 1928 vyhrál mistrovství Slovenska juniorů v zápase a pouhý rok poté se stal také seniorským mistrem Slovenska (v lehké a středně těžké váhové kategorii). Téhož roku vyhrál národní mistrovství v boxu a také mezinárodní mistrovství v gymnastice.

Během třicátých let se začaly objevovat antisemitské útoky na židovské obyvatele, sportovce nevyjímaje. Spolu s přáteli z řad židovských boxerů a zápasníků vytvořili jakousi domobranu a bránili útokům na židovskou komunitu v Bratislavě. Při pouličních šarvátkách si uvědomil, že sportovní bojové postupy nestačí ke skutečné obraně a začal vyvíjet vlastní systém sebeobrany. V roce 1935 navštívil Lichtenfeld hry Maccabi v tehdejší Palestině. Zlomil si ale  při tréninku žebro a nemohl se her účastnit. Základem krava maga se tudíž stala zásada „nezranit se“. Situace v Československu se po jeho návratu rychle zhoršovala.

Klíčová cesta

V roce 1940 se Imrich Lichtenfeld rozhodl nalodit na poslední loď umožňující legální odchod židovským uprchlíkům ze Střední Evropy. Říční člun Pantcho plul od bulhar- skou vlajkou. Na poměrně malou loď se vešlo na pět set uprchlíků, sedm námořníků a tří členná bezpečnostně humanitární hlídka, která se snažila cestujícím zajistit aspoň minimální bezpečnost. Plavba z Bratislavy do rumunské Suliny trvala díky zastávkám,

naloďování dalších uprchlíků a všemožným byrokratickým obstrukcím v přístavech neuvěřitelné čtyři měsíce. Mezi cestujícími vládly obavy o jejich další osud. V Rumunsku na ně nečekala slíbená zaoceánská loď a po jistém váhání se kapitán rozhodl plout s pře- plněným člunem na otevřené moře.

Imrich jako dobrý plavec dvakrát zachraňoval spolucestující, kteří vypadli z lodi. Večer 9. října 1940 loď ztroskotala u malého neobydleného ostrova. Jako zázrakem nebyl nikdo zraněn a všichni se dostali na břeh. Pět odvážlivců včetně Lichtenfelda bylo vysláno, aby v malém člunu našli pomoc. Po několika dnech byla skupina nalezena britským průzkumným letounem a všichni trosečníci byli převezeni britským námořnictvem do Alexandrie. Po vyléčení zranění se Imi Lichtenfeld přidává k československým legiím a bojuje v Sýrii, Libanonu, Libyi a Egyptě.

Později pokračoval v cestě do Palestiny. V roce 1944 Imi začal v Palestině trénovat členy Hagany a Palmachu, ale i další bojovníky. Jeho oborem byla celková fyzická kondice, plavání, zápas, používání nože a také obrana proti útokům s nožem. V roce 1948, po vzniku státu Izrael a také oficiální izraelské armády IDF, se Imi stal hlavním instruktorem fyzické přípravy a krav magy ve školách IDF. Této práci zůstal věrný přes dvacet let, během kterých vyvinul a zdokonalil své unikátní metody sebeobrany a boje zblízka. Imi trénoval osobně jen ty nejlepší.

V šedesátých letech si změnil příjmení na Sde-Or, což je překlad původního Lichtenfeld = světelné pole. Po odchodu z aktivní služby, začal s adaptací a upravováním systému krav maga pro potřeby civilistů. Metody byly přizpůsobeny tak, aby vyhovovaly všem – mužům i ženám, chlapcům i dívkám, každému, kdo by mohl potřebovat zachránit svůj život nebo překonat útok s minimální újmou. Pro další rozšíření svých metod založil Imi dvě hlavní tréninková centra – první v Tel Avivu a druhé v Netanji.

I v posledních letech svého života osobně pokračoval v tréninku několika nejlepších bojovníků a stále trávil hodně času s instruktory v Izraeli i zahraničí. Sledoval vývoj a úspěchy svých studentů, motivoval je svou osobností a díky svým celoživotním zkušenostem a unikátní osobnosti jim byl vždy schopen poradit.

Imi, učitel, bojovník a skvělá lidská osobnost zemřel 9. ledna 1998.

Imi, člověk a učitel

Přes působivé úspěchy naplňující celý Imiho život byl on sám i spíše opakem svalovce. Byl citlivý, humánní a také dobrý posluchač. Nepomáhal studentům pouze jako skvělý učitel při tréninku, ale také jako spirituální mentor. Jeho žáci se s ním radili o profesních i osobních záležitostech.

Svým žákům vštěpoval pět základních principů: respekt ke každému člověku, vyhýbání se nepatřičnému použití síly, skromnost, mírumilovné chování, striktní dodržování fair play mezi jeho žáky. Někdy to vypadalo, že jeho profesionální aktivity v oblastech fyzické přípravy mu sloužily jako vhodný prostředek pro to, co viděl jako své pravé povolání: přispění k výchově mládeže.

Krav maga si získává velkou oblibu také v Česku a na Slovensku, cvičí ji běžní občané, policisté i vojáci. Málokdo ze širší veřejnosti však zná dobrodružný příběh zakladatele tohoto bojového systému. Ostatně krav znamená boj a maga dotyk, tedy boj zblízka.

KATEŘINA MIKULCOVÁ

s použitím materiálů české sekce Krav Maga Global