Židovské památky měly otevřené dveře

Oficiálně teprve druhý ročník Dne židovských památek se odehrál 12. srpna v padesáti českých a moravských lokalitách, kam mohli návštěvníci přicházet po celý den zdarma. Východočeské město Rychnov nad Kněžnou, kam jsme se vypravili, je bránou do Orlických hor.

Židé se zde usídlovali od 1. poloviny 16. století a obývali jednu ulici, která nesla také jméno Židovská, dnes je ovšem Palackého. Stojí zde renovovaný honosný dům, kde bydlel rabín, sídlila v něm i škola, ale je zde také mikve, ta však dnes přístupná není.

Návštěvníci mířili do vedlejší budovy synagogy, postavené v letech 1781–1782 na místě staré synagogy z poloviny 17. století, kterou zničil požár. Červenému kohoutovi se zde nejspíš líbilo, protože roku 1830 opět vyhořela, budova byla poté upravena do kla- sicistní podoby. Naposledy byla upravována roku 1898 a 1913, kdy byl zmodernizován interiér, rozšířena okna a přistavěno nové schodiště na galerii pro ženy. Bohoslužby se v synagoze konaly do druhé světové války. Zdejší obec se v té době ještě měla čile k světu, dnes by se tu ovšem minjan nesešel. Památník před synagogou zazna- menává jména lidí, kteří během holokaustu zahynuli… Čteme tu jména německá – Stein, Deutschmann, Singerová, ale i česká – třeba Beranová, Ledeč, Poláček…

V synagoze je od poloviny 90. let muzeum

Kdyby synagoga mohla vyprávět

Za okupace byla synagoga zpustošena a její vnitřní zařízení zničeno. Údajně si uvnitř udělal oddíl hitlerjugend cvičnou střelnici. V době chaosu po druhé světové válce byla využívána jako skladiště a prodejna. Raději se ovšem neptejte, co se tu prodávalo… Bomby s topným plynem pro domácnosti!

Až v letech 1993–1995 byla rychnovská synagoga rekonstruována do původní podoby. Vybavení zdědila po zrušené synagoze v Hradci Králové. Vše je v decentní šedivé barvě, napravo od aronu se pak maje- státně usadila robustní mosazná chanuková menora. Právě velký „zlatý“ svícen návštěv- níci často obdivují, byť jde o moderní kopii historického skvostu.

Zub času ovšem na budově nemilosrdně hlodá, je vidět, že od generální rekonstrukce už uplynulo čtvrt století. Zvenku vidíme několik míst s opadanou omítkou, uvnitř budovy v koutě za piánem se usídlila vlhkost a růžek působí velmi nevábně, začíná připo- mínat plísňový sýr… Asi je načase povolat zedníka, než bude rozsah škod ještě větší.

Synagoga je od roku 1995 využívána jako muzeum, hlavní část expozice judaismu je věnována historii a památkám šesti bývalých židovských obcí v blízkém okolí (kromě Rychnova je to Dobruška, Skalka-Podbřezí, Žamberk, Rokytnice v Orlických horách a Vamberk spolu se sousedními Doudlebami a Kostelcem nad Orlicí). Jejich historie je popsána na panelech a doložena historickými snímky. Na schodišti vedoucím do ženské galerie v patře je potom výstava o životě a díle spisovatele a novináře Karla Poláčka, nepochybně nejslavnějšího zdejšího rodáka, a to nejen židovského.

Exteriér a interiér rychnovské synagogy

Ve znamení Karla Poláčka

Když už jsme se zastavili u autora knihy Bylo nás pět, Okresní město či Hostinec

u kamenného stolu, musíme konstatovat, že město si ho začalo patřičně vážit až v polis- topadové době. Zbouraný Poláčkův rodný dům, který stál při cestě k nádraží, sice už nikdo znovu nepostaví, protože jeho místo zabrala modernější stavba, ale na domě na náměstí, kde měl spisovatelův otec Jindřich Poláček obchod s koloniálním zbožím, visí vkusná pamětní deska. Autorova busta zdobí zase – jak jinak – Poláčkovo náměstí v blízkosti zámku, kam se po listopadu 1989 navrátila hraběcí rodina Kolowratů. Na konci Panské ulice potkáme sošky pěti kluků – no jasně, že jsou to hrdinové z knížky Bylo nás pět! Poláček v ní prý popisoval alotria své a svých kamarádů ze školních let. Kdoví, ale jisté je, že žádným výtečným studentem nebyl. Víc informací a námětů k psaní čerpal ze života než ze škol. Navzdory tomu se stal za první republiky oblíbeným spisovatelem – připomeňme ještě jeho díla Muži v ofsajdu, dětskou knížku Edudant a Francimor, Hráči, Povídky izraelského vyznání nebo známý soubor židovských anekdot. Většinu z toho ovšem napsal, až když pracoval v Praze.

Městem a nejbližším okolím také pro- chází naučná stezka věnovaná dílu Karla Poláčka a zdejším kulturním památkám. Jeden panel jsme spatřili přímo u židov- ského hřbitova na severním okraji města. Je škoda, že možnost navštívit hřbitov do Dne židovských památek zařazena nebyla. Jsou tu pochovaní například Poláčkovi rodiče. Na hřbitově se nachází na čtyři sta náhrobků, ty první jsou ze 17. století.

Během Dne židovských památek zdejší synagogu navštívilo pětasedmdesát zájemců o židovskou historii, a to je opravdu dost, jak nám potvrdila paní Irena Krejčí, která měla v památkovém objektu zrovna službu.

LUBOR FALTEISEK

Přidej komentář jako první k "Židovské památky měly otevřené dveře"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*