Zvyk je železná košile

Epidemie koronaviru za několik týdnů nebo měsíců pomine. Zanechá za sebou ztráty na životech, lidi s podlomeným zdravím a v mnoha ohledech bude třeba „začínat od nuly“. Dopad na společnost a na naše uvažování však bude mnohem horší než následné ekonomické problémy. V krátkém čase se z dočasného omezení svobody může stát pravidlo.

Člověk si zvykne i na smrt – tak proč by si neměl zvyknout na to, že do obchodu se dostane jen v určitých hodinách, že musí každý svůj krok vysvětlovat státním orgánům (lhostejno, jde-li k popelnicím nebo na návštěvu) a že humanitární pomoc si zaslouží jen hrstka vyvolených, tedy těch, kdo spadají pod stát a vládu, která řídí krizovou situaci podle marketingových příruček? Na to, že navenek soucítíme se staršími lidmi, ale ve skutečnosti by bylo nejlepší je izolovat, aby se zbytečně nenakazili a nezatěžovali systém? Zvykneme si za několik dnů nebo týdnů i na fakt, že naše soukromí a osobní svoboda jsou předmětem veřejného zájmu?

Šmíruju, šmíruješ, šmírujeme

Dočasná opatření, jejichž cílem je snížit riziko nákazy v komunitě, se mohou protáhnout i na několik let. Sleduje se stopa každého nemocného, kam a kdy odešel z&nbs