S Leou Mühlstein o její práci rabínky, perspektivách reformního judaismu a aktivitách organizace Arzenu.

Na úvod bychom měli jistě zmínit, že máte české kořeny. Můžete říct něco víc o české části vaší rodiny?

Rodina mého otce pochází z Česka z okolí Mostu a Teplic. Moji prarodiče, Robert a Margaret, oba přežili šoa a krátce po válce se jim narodily dvě děti, Eva a Jan, které vychovali v Mostě. Na začátku roku 1969, krátce po Pražském jaru, odešel můj otec Jan do Mnichova a tam dokončil vysokou školu. Jeho rodiče se krátce poté odstěhovali za mým otcem do Mnichova, ale teta Eva a mnoho dalších členů rodiny zůstalo v tehdejším Československu.

Když jsem se narodila, měl můj tatínek stále české občanství a díky tomu mám české občanství i já (ačkoli jsme se ho museli v roce 1982 vzdát, bylo nám zase roku 1990 vráceno).

Česko (resp. Československo) jsme navštěvovali pravidelně a v Mostě jsme se s bratranci a sestřenicemi cítili vždy jako doma.

Naučila jste se v dětství česky, pamatujete si nějaká slovíčka?

Můj táta mě, žel, nikdy češtinu pořádně neučil. Takže moje slovní zásoba je dnes omezena na výrazy Strč prst skrz krk. Co to je? Pivo a zmrzlina.

Vyrostla jste tedy v Německu?

Moji rodiče se potkali na studiích v Mnichově, kde jsem se také narodila a vyrostla. Byli jsme snad jediná židovská rodina v celém okolí. V polovině 90. let moji rodiče pomáhali založit liberální synagogu v Mnichově, která později hluboce ovlivnila a formovala celou naši rodinu.

Proč jste se rozhodla studovat rabínský seminář a kde jste studia absolvovala?

Vyrůstala jsem v domácnosti, která byla aktivně nápomocná fungování liberální komunity. Po celá léta byl telefon ze synagogy přepojen k nám domů. Asi i díky tomu jsem velice záhy rozpoznala důležitost náboženské komunity. Poté, co jsem vystudovala chemii a několik let pracovala jako chemik pro mnichovskou univerzitu, jsem dospěla k rozhodnutí, že chci židovské komunitě dát něco víc než to, co mohu jako aktivní dobrovolník. Rozhodla jsem se tedy přihlásit na Leo Baeck College v Londýně, kterou jsem také absolvovala, a v roce 2012 jsem byla ordinována jako rabínka.

Nyní působíte v synagoze The Northwood and Pinner. Jaká byla vaše cesta od studií do jedné z těch největších komunit v Londýně?

Když jsem započala studium semináře, měla jsem představu, že budu sloužit v nějaké malé komunitě, podobné té, v níž jsem vyrůstala. Nicméně během studií jsem zjistila, že dovedu mnohem lépe pracovat v týmu než sama za sebe. Proto jsem se nakonec rozhodla ucházet o práci ve velké komunitě, kde bych mohla pracovat po boku dalších rabínů působících na plný úvazek. Nejdříve jsem sloužila v synagoze v západním Londýně (West London Synagogue) společně s dalšími čtyřmi rabíny. To bylo však přece jen příliš obrovské… Synagoga Northwood and Pinner je pro mě naprosto ideální a tým, který zde tvoříme spolu s rabínem Áronem Goldsteinem za podpory emeritního rabína Andrew Goldsteina je pro mě přímo týmem snů.

Co na své práci rabínky máte nejraději?

Miluju pohřby. Vím, zní to děsivě… Ale jde o to, že je to vždy skvělá příležitost poznat členy své komunity hlouběji a opravdověji. A také, jak mohu vidět hmatatelné výsledky toho, že díky svému vzdělání a výcviku dovedu pomoci a ulevit lidem v této těžké situaci.

Další věc, kterou na své práci miluju je jednoduše její celková pestrost, a také to, že mohu budovat nejrůznější vazby jako například i díky českému a slovenskému dědictví naší synagogy spojené se svitky Tóry, které pochází z Kolína, Třeboně, Kladna, Plzně a Spišské Nové Vsi.

S jakou nejneobvyklejší nebo nejkurióznější situací jste se setkala při svém rabínském působení?

Pravděpodobně to byla událost s jedním z členů naší komunity, který chtěl být pohřben se svým dálkovým ovládáním k televizi – aby tak zajistil rodině, že se budou kromě truchlení na pohřbu i smát.

To je skutečně dost originální situace…a jak to celé nakonec dopadlo?

No, předně jsem musela požádat personál hřbitova, aby nám dovolí pohřbít ovladač k televizi. Povolili to pod podmínkou, že vyndáme baterie. Pak po spuštění rakve jednoduše jedna z dcer zemřelého hodila ovladač do hrobu… Musím přiznat, že se skutečně všichni začali smát!

Jakožto velice aktivní osobnost v rámci liberálního judaismu, v čem vidíte jeho největší výhody oproti ortodoxnímu či konzervativnímu směru? Proč jste si vybrala v rámci judaismu právě tento směr?

Liberální judaismus perfektně vystihuje můj pohled na svět a zároveň odpovídá mé teologii. Věřím v důležitost informovaného rozhodování, a v to že náboženství, se musí neustále vyvíjet a přizpůsobovat novým reáliím, aby zůstalo relevantní. A v oblasti teologie věřím v kontinuální zjevení – tedy, že Bůh se neustále snaží lidstvu zjevovat, jak bychom měli žít naše životy, a jak bychom měli utvářet společnost. Pokud jsou toto hodnoty, v něž věřím, jednoduše si nedovedu představit, jak bych mohla navštěvovat synagogu, v níž je s muži a ženami jednáno odlišně.

Podle mě je největší výhodou liberálního či progresivního judaismu to, že si nemusím vybírat mezi zbožností a humanismem 21. století. Namísto toho se mohu spolehnout na své náboženství, které ze mě udělá tu nejlepší možnou lidskou bytost.

Kromě jiného jste aktivní také v organizaci Arzenu, která reprezentuje reformní a progresivní náboženský sionismus v rámci Světové sionistické organizace. Můžete blíže představit tuto organizaci a její aktivity?

Arzenu je politická organizace, která zastupuje zájem reformních, progresivních a liberálních židů po celém světě uvnitř Světové sionistické organizace a ve vztahu k izraelské vládě. Máme v zásadě dvojí úkol: 1. rozvíjet partnerství s našimi místními voliči na propagaci sionistického zájmu a aktivit v komunitách po celém světě a 2. zajistit, aby byly ve Státě Izrael zastoupeny reformní židovské hodnoty a zájmy.

Proč jsou podle vás dnes tak podstatné právě tyto aktivity?

Je smutné, že reformní, progresivní či liberální judaismus stále není plně akceptován Státem Izrael, a naši rabíni, naše komunity a organizace jsou institucionálně diskriminováni. Jen pokud Židé po celém světě spojí své síly dokážeme to změnit. Pomůžeme tak zajistit Státu Izrael, aby skutečně naplňoval vznešenou vizi svých zakladatelů o budování země, která bude prospěšná všem jejím obyvatelům a realizovat prorocké ideály svobody a spravedlnosti.

Jaká je podle vás budoucnost progresivního judaismu v Izraeli?

Během posledních pěti let jsme mohli pozorovat neustále rostoucí počet izraelských rodin, které si přejí, aby je doprovázeli při významných událostech jejich životního cyklu reformní rabíni. Podařilo se nám udělat velký pokrok v zajištění většího množství vládních financí. A především pak současná krize způsobená pandemií koronaviru Covid-19, která představovala značné finanční výzvy, zaznamenala také to, že mnoho izraelských sekulárních Židů bylo vystaveno online činnostem a aktivitám Izraelského reformního hnutí (IMPJ). Více než 20 000 izraelských rodin například využilo online pesachovou hagadu IMPJ pro svůj seder! Myslím, že budoucnost progresivního judaismu v Izraeli je jasná…

Ptala se Ráchel Polohová

Lea Mühlstein (*1980) pochází z českoněmecké židovské rodiny. Vystudovala chemii a židovská studia a roku 2012 byla ordinována Leo Baeck College jako rabínka. V současné době působí v liberální synagoze Northwood and Pinner a jako mezinárodní předsedkyní organizace Arzenu. Mimo to má velkou vášeň pro mezináboženský dialog a sociální aktivismus i světové židovství a působí proto aktivně v mnoha židovských i nežidovských institucích.