V průběhu roku oslavujeme nový rok hned několikrát. A stejně jako nás Pesach obrací směrem ke komunitě a Roš ha-šana nás obrací do nitra nás samých, Tu bi-švat nás obrací směrem k přírodě.
Tento svátek, nazývaný také jako „Nový rok stromů“, připadá na období, kdy v Izraeli kvetou první stromy. Zatímco u nás teprve vrcholí zima, tam už začíná nový vegetační cyklus. Tu bi-švat je pro nás takovým židovským „Dnem Země“.
Pro stále více lidí se tento svátek stává určitým ekologickým poselstvím. Už první sionisté využili Tu bi-švat jako příležitost pro obnovu zeleně v Izraeli tím, že začali sázet stromy. Šlo o jakýsi symbol nového růstu a rozkvětu židovského národa, který se měl vrátit do země svých předků. Tradice sázení stromů počas tohoto svátku pokračuje až do současnosti a prohlubují se i další ekologické snahy. Tu bi-švat nám připomíná naši zodpovědnost za péči o Zemi, o životní prostředí, o Boží dílo, které nám bylo svěřeno.
Téma životního prostředí a klimatické změny v široké veřejnosti poslední dobou rezonuje. Otázkou je, zdali dostatečně. Málokomu v poslední době asi unikl obrázek Leonarda DiCapria řvoucího, že každý muž, žena i dítě na této planetě zemře – scény z nového filmu produkce Netflixu K zemi hleď! Film je jedním z mnoha upozornění na nečinnost společnosti vůči klimatické krizi. Stále je mnoho lidí, kteří tuto hrozbu ignorují či bagatelizují navzdory vědeckým faktům, včetně řady politiků. Tento problém se ale týká každého z nás nehledě na zemi, ve které žijeme, politickou ideologii, kterou zastáváme, nebo víru, ke které se hlásíme.
Péče o naše přírodní dědictví jde ruku v ruce s péčí o živé tvory, kteří zde žijí. Zatímco v izraelské společnosti je asi 13 % lidí vegetariány, vegetariánství a veganství je podporováno i v armádě a ovoce a zelenina zde na talíři zaujímají významné místo (zřejmě i díky popularitě pokrmů jako je humus a falafel), česká společnost, nejspíš vlivem naší tradiční masové kuchyně, stále zaostává a vegetariánů bychom u nás našli zhruba jen kolem 5 %. Být vegetariánem v Česku ještě není zcela komfortní. Mnoho lidí se na vás bude dívat s údivem, když odmítnete schnitzel a omluvíte se, že nejíte nebo omezujete ve svém jídelníčku maso.
A když vyjedete mimo Prahu, do nějakého menšího města nebo vesnice a zajdete si do restaurace, pravděpodobně tam kromě dezertu na moc bezmasých pokrmů v jídelním lístku nenarazíte. Jako by u nás na vegetariány bylo stále nahlíženo jako na ty, kdo problém spíš vytváří, než se ho snaží řešit.
Výroba masa a živočišných produktů, zejména ve velkochovech, je přitom jedním z největších faktorů, které přispívají ke zhoršování prostředí na celém světě. Znečišťuje vodu a vzduch, znehodnocuje půdu, je velkým zdrojem emisí skleníkových plynů, čímž přispívá ke klimatické změně. Přitom by se podíl na těchto emisích mohl do padesáti let snížit, pokud by lidé změnili stravování – omezili maso a zvýšili rostlinnou stravu. Vážně potřebujeme jíst maso každý den? Nebo ho jíme jen proto, že je oproti minulosti tak snadno dostupné?
Roli zde hraje i etický aspekt těchto industrializovaných porážek zvířat. Pakliže existuje i alternativa, tedy rostlinné bílkoviny, proč nemohou být jasnou preferencí před ubližováním zvířatům? Proč si nemohu dát místo kravského mléka například mandlové, ovesné, sójové? Musí být krávy uměle oplodňovány, oddělovány od svých telat, která se pošlou na porážku, jen abychom si měli čím namazat chleba?
Trend vegetariánství přitom prostupuje celou naší historií a lidé se jím zabývali již ve starověku. Známým vegetariánem byl například Pythagoras či Ovidius, který tvrdil, že životy lidí a zvířat jsou tak propletené, že zabití zvířete je prakticky stejné jako zabití bližního a aby se lidstvo změnilo v lepší, harmonický druh, musí usilovat o humánnější sklony.
Vegetariánství si vážila i řada středověkých rabínů, například španělský židovský filozof Josef Albo, který ho považoval za jakýsi morální ideál nejen pro blaho zvířat, ale i člověka, protože porážení zvířat podle něj vede k rozvoji špatných charakterových vlastností. Šlomo Efraim Lunčic, vrchní pražský rabín a komentátor Tóry, zase usuzoval, že složité popisy zákonů porážky (šchity) v Tóře mají sloužit jako odrazení od konzumace masa a současně k tomu, aby bylo zvířatům způsobováno méně bolesti.
Zastáncem vegetariánství byl také Abraham Isaac Kook, první aškenázský vrchní rabín v britské mandátní Palestině. Ve svých spisech poukazuje na skutečnost, že Adam neměl vzít maso z těla zvířat, neboť všichni lidé a zvířata měli původně Bohem přikázáno jíst pouze rostliny. Označil vegetariánství za eschatologický ideál, ke kterému by se lidé měli vrátit.
Využijme tedy Tu bi-švatu, tohoto krásného svátku stromů a plodů a zamysleme se nad tím, čím my sami můžeme přispět k obnově přírody a harmonickému životu všech.
Anna Bendová
Foto Wikimedia