Neobyčejná slavnost provázela výjimečnou událost – tradiční obřad vnesení svitku Tóry do Staronové synagogy, jež se odehrála v neděli 19. března či podle židovského kalendáře 26. adaru 5783. I když většina účastníků, kteří se to odpoledne sešli v jídelně židovské radnice v Maiselově ulici, přijela z Velké Británie a pražští Židé je osobně neznali, neboť šlo o cizince, panoval při této nečekaně dynamické slavnosti, na jaké nejsme v téhle části Evropy zrovna zvyklí, duch porozumění a vstřícná, přátelská atmosféra.
Po krátkých proslovech, z nichž zaznamenejme alespoň ten, který kromě několika zahraničních rabínů pronesl náš zemský rabín Efraim Karol Sidon, se z jeviště rozezněla dosti hlasitá hudba vybízející k tanci. A nemusela vybízet dlouho – mužský had tanečníků se každou chvíli kroutil po místnosti i po pódiu, doprovázela jej živá hudba, hlasitý zpěv a zvednuté ruce, které dokládaly opravdu nadšené, radostné reakce účastníků. Že jsou tu pražští Židé tentokrát v menšině, bylo patrné už na první pohled, obřad byl tentokrát v režii cizinců a v roli hostů jsme byli my, kteří nejsme uvyklí tak spontánnímu projevu. Ale v tu chvíli si nejspíš mnozí říkali – kéž bychom se takhle upřímně a odvázaně dokázali radovat i my. Na slavnosti, kde zaznělo mnoho populárních písní v hebrejštině i v jidiš, byly i celé rodiny včetně menších dětí, na které matky bdělým okem dohlížely, ale přitom jim dávaly i volnost, jak to odpovídá v podstatě – neváhám to tak nazvat – jistému kultu dětí v ortodoxních židovských komunitách.
Starý svitek, který Praze daroval mecenáš Baruch Nahum z Velké Británie, pochází z Polska a jeho osud prošel řadou peripetií.
Po zakoupení bylo potřeba Tóru opravit a připravit k opětnému používání, což byl docela dlouhý a pečlivě prováděný proces. Text napsal před více než dvěma sty padesáti lety polský sofer v závěru 19. století se svitek dostal do Prahy a koncem roku 1930 jej zakoupil chasidský rabín z Biale a odvezl Tóru do Anglie, do severního Londýna. Tam se používala v židovské komunitě, dokud svitek neskončil před pětadvaceti lety v garáži pana Salomona.
Pozoruhodné je, že tento pergamenový svitek byl napsán velmi zvláštní, neobvyklou variantou písma, kterou každý sofer neumí. Celý proces opravy trval dva roky. Třikrát byl svitek překontrolován, aby z něho bylo možné bez problémů číst v synagoze. Kontrolovala se kvalita pergamenu i kvalita inkoustu, až dostal svitek certifikát, že je vše po náboženské stránce i po kontrole samotné materie v naprostém pořádku.
Pan Baruch Nahum daroval Tóru pražské Staronové synagoze, kterou on sám nazývá Staronova schul, neboť má toto místo, kde působil věhlasný rabín Jehuda Löw ben Becalel, velmi rád. Jezdí se sem modlit a má pocit, že většina modliteb je tu vyslyšena. Však také synagoga patří k nejstarším v Evropě. Mecenáš si tak splnil svůj dávný sen.
Na pódiu byla při obřadu na stolku položená Tóra, před ní nový, bohatě vyšívaný modrý pláštík na Tóru s datem 2022, po pravé straně pak stolek zdobila krásně vypracovaná kovová koruna, kterou se zdobí válce svitku. Před očima účastníků se během odpoledne odehrával vzácný rituál dopisování Tóry. Tradičně se totiž vynechává na konci sloupce textu dvacet až třicet písmen – ta pak těsně před přenesením Tóry mohou doplnit jako čestný úkol ti, kteří jsou s oním svitkem nějak osobně spojeni. V tomto případě šlo o starý svitek, a tak mohli ti povolaní, kteří podpořili jeho obnovu nebo se nějak na jeho záchraně podíleli, písmena pouze obtáhnout. Zblízka jsem viděl, že zkušený sofer jednomu mladému čestnému písaři vedl ruku… Těchto písařů měla být rovná desítka, ale dopisování jednotlivých písmen bylo tak vážnou věcí, že se odehrávalo velmi pomalu a za dozoru rabína. Nakonec bylo ke svatému textu připuštěno písařů víc než plánovaných deset a byl to jistě pro každého velký zážitek. Psali pochopitelně tradičním nástrojem – ptačím brkem.
V závěru slavnosti se vybraní věřící střídali v nesení Tóry, se kterou vytančili na ulici, a pak s ní, krytou pod baldachýnem, dotančili těch pár desítek metrů za roh a kolem sedmé hodiny ji vnesli do synagogy. Nádherným historickým prostorem se pak nesly zpěvavé modlitby, a nakonec byl svitek slavnostně uložen do aronu ha-kodeš ve Staronové synagoze.
LUBOR FALTEISEK
Foto: autor
